8 C 238/2024-61 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 20 824 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že uzavřel s žalovanou dne 14.12.2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut standartní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, a to tím způsobem, že žalobce částku ve výši 27 500 Kč převedl na účet, který uvedla žalovaná a 2 500 Kč převedl dle smlouvy jako provizi pro zprostředkovatele na jeho účet. Žalobce se s žalovanou ve Smlouvě zejména dohodl, že poskytnuté Peněžité prostředky společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby, tedy celkem částku ve výši 42 000 Kč uhradí žalobci v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobce, kdy 1. splátka byla dohodnuta se splatností dne 20.1.2021. Žalovaná své povinnosti řádně neplnila, rozsudkem zdejšího soudu č.j. 23 C 212/2021 – 48 ze dne 7.12.2021 jí bylo uloženo uhradit žalobci 31 551 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy. Žalobci však dále vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, která z částky 31 551 Kč za dobu od 5.5.2021 do 14.7.2023 představuje částku 20 824 Kč.2. V doplnění ze dne 4.11.2024 žalobce zevrubně shrnul a popsal důkazy, které předložil v otázce zkoumání úvěruschopnosti, zejména pak listiny osvědčující příjem žalované. V tomto ohledu pak žalobce dále doplnil, že k poměrně vysokým příjmům žalovaného započetl životní minimum a normativní náklady na bydlení v obci , obec, vyplynulo mu pak, že žalovaná disponuje dostatečným příjmem ke splácení úvěru.3. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.4. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Z listiny označené jako Bonita smlouvy vyplynulo, že v době mezi 20.1.2021 až 11.4.2024 proběhly dílčí úhrady ze strany žalované, přičemž zbývá uhradit 31 551 Kč. Z výpisu z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku vyplynulo, že žalovaná těmito rejstříky ke dni 16.12.2020 neprocházela. Žalobce dále doložil dvě výplatní pásky žalované za období října a listopadu 2020, kde žalovaný měl mít čistý měsíční příjem 24 970 Kč, resp. 21 244 Kč v podobě mzdy od společnosti , právnická osoba, Z výpisu příjmových plateb žalované na jejím bankovním účtu dále vyplynulo, že v září 2020 obdržela od zmíněné společnosti bezhotovostně 16 852 Kč a v červenci pak 14 666 Kč. Z listiny označené jako Posouzení úvěruschopnosti zákazníka vyhotovené žalobcem vyplynulo, že zde žalovaná oproti svému podpisu prohlásila, že má příjem 22 000 Kč, příjmy domácnosti činí 22 000 Kč, splácí úvěry po 2 300 Kč měsíčně, má jednu blíže neurčenou vyživovací povinnost. Dále žalobce doložil smlouvu o úvěru (společně s úvěrovými podmínkami a informacemi o spotřebitelském úvěru) uzavřenou mezi účastníky řízení dne 14.12.2020, z níž vyplynula práva a povinnosti žalobcem uvedená v žalobních tvrzeních shrnutých shora. Smluvní pokuta ve výši a za podmínek rovněž shora uvedených byla sjednána v čl. IV odst. 2 smlouvy. Z potvrzení o provedení transakce vyplynulo, že žalobce dne 18.12.2020 odeslal 27 500 Kč na účet uvedený žalovanou v předmětné úvěrové smlouvě a dále, že převedl 2 500 Kč na další účet. Dále žalobce doložil dvě upomínky adresované žalované ze dne 27.1.2021 a 28.2.2021, kde ji vyzývá k úhradě dlužných splátek s výstrahou zesplatnění úvěru. K oběma upomínkám pak také doložil podací arch a čestná prohlášení svého zaměstnance svědčící o jejich odeslání. Z čestného prohlášení žalované ze dne 14.12.2020 vyplynulo, že tato čestně prohlásila, že na bydlení vynaloží měsíčně 5 000 Kč, 2 300 Kč měsíčně vynaloží na splátky úvěrů, další měsíční výdaje má ve výši 3 500 Kč. Její měsíční příjem činí 22 000 Kč, jiné příjmy nemá. Je rozvedená a žije s jednou osobou ve společné domácnosti. Dále žalobce předložil předžalobní upomínku adresovanou žalované včetně podacího lístku svědčícího o jejím odeslání žalované před podáním žaloby. Dále žalovaný doložil dvě listiny prokazující, vývoj výdajů českých domácností v milionech Kč za rok za jednotlivé položky jako jsou bydlení, odívání apod. Dále žalovaný doložil listinu prokazující, že normativní náklady na bydlení činily v roce 2020 u obcí od 10 000 do 49 999 obyvatel u jedné osoby v domácnosti 5 548 Kč, u dvou osob pak 7 783 Kč. Životní minimum pro jednotlivce činilo v roce 2020 částku 3 860 Kč. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. , spisová značka, ze dne 7.12.2021 vyplynulo, že žalobci bylo z větší části vyhověno ohledně žaloby na dluh z předmětného úvěru, kdy soud shledal zkoumání úvěruschopnosti totožné žalované za dostatečné.5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela celkem 27 500 Kč. Žalovaná řádně nehradila své dluhy související se smlouvou, pro tyto případy byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta, jak je shora uvedeno. Žalobce se při uzavírání předmětné smlouvy zabýval schopností žalované úvěr splácet způsobem, který zaznamenal ve shora uvedených listinách. Žalobce odeslal žalované předžalobní upomínku a dále dvě upomínky ze dnů 27.1.2021 a 28.2.2021.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 29.5.2022 (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela 27 500 Kč. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalované splácet úvěr dostatečně zabýval, tedy, že postupoval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP. Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil některá zkoumání (šetření v registrech a doložení dvou výplatních pásek žalované), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil a zkoumání nelze brát jako dostatečná.8. Deklarovaný příjem žalované byl poměrně nízký, zvláště pokud sdílela domácnost s další osobou, k níž měla vyživovací povinnost, a který žádné další příjmy neměla, pokud se příjmy domácnosti i žalované rovnaly. Žalobce se při zkoumání úvěruschopnosti žalované navíc zaměřil pouze na příjmovou část poměrů, a to za období pouze dvou měsíců, která mohou být excesem a nedostatečně zkoumal stránku výdajovou. Není pak vůbec zřejmé, proč nebyly doloženy příjmy žalované za srpen 2020, přičemž doložení příjmy na účtu žalované ze září a červenec 2020 již představují s ohledem na svou výši značné riziko. Žalobce si mohl výdaje žalované, a to poměrně komplexně, zjistit šetřením z jejího bankovního účtu, a to vše v digitální podobě, v níž byly předloženy i výpisy příjmů. Údaje ohledně deklarovaných poměrů žalované navíc nejsou ve svém celku zcela věrohodné, když se např. nejeví jako pravděpodobné, že veškeré výdaje žalované a jí vyživované osoby by měly činit pouze 3 500 Kč. Rovněž náklady na bydlení nelze bez dalšího brát jako věrohodné, když tyto nebyly nijak ověřeny a reálné náklady např. na nájemní bydlen