8 C 244/2024-35 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 28 119,55 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 24 157,69 Kč za dobu od 7.12.2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 628,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 20 810,66 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne 20.3.2022 se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě obdržel v hotovosti částku 28 000 Kč. Spolu s touto jistinou se žalovaný zavázal též uhradit úroky ve výši 24 052 Kč. Celkovou částku ve výši 52 052 Kč se pak zavázal splatit ve splátkách po 3 718 Kč měsíčně, když poslední splátka byla splatná dne 20.5.2023. Smlouva byla uzavřena na základě žádosti o úvěr vyplněné žalovaným, kde tento uvedl údaje o zaměstnání, závazcích, výši příjmů a výdajů. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny doklady, které byly žalovaným v této souvislosti předloženy. Na základě těchto údajů pak právní předchůdce žalobce ověřil schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy řádně neplnil, do sjednané doby splatnosti uhradil jen 7 952 Kč a od 21.5.2023 je s úhradou úvěru jako celku v prodlení. Pohledávka vůči žalovanému byla následně shora uvedenou společností postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný již dále nic neuhradil i přes zaslání předžalobní upomínky žalobcem.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 20.3.2022 mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 28 000 Kč za shora uvedených podmínek. Žalovaný svým podpisem rovněž potvrdil převzetí 28 000 Kč při podpisu smlouvy. Z listiny označené jako žádost o úvěr vyplynulo, že tuto dne 20.3.2022 podepsal žalovaný. Zde je dále uvedeno, že žalovaný je zaměstnán se mzdou 17 860 Kč měsíčně, jeho měsíční výdaje činí 9 511 Kč, z toho bydlení a energie 1 000 Kč měsíčně a doprava, jídlo a osobní náklady 6 320 Kč a srážky ze mzdy 2 191 Kč. Dále, že žalovaný bydlí u rodičů, je ženatý a vyživuje jedno dítě. Dále je v listině zaškrtnuto, že byly poskytnuty následující listiny: výplatní pásky a pracovní smlouva. Z výzvy ze dne 2.1.2024 vyplynulo, že tuto adresovala společnost , právnická osoba, žalovanému, kde tohoto vyrozuměla o přechodu předmětného závazku na žalobce a zároveň jej vyzvala k úhradě dlužné částky. Dle přiloženého poštovního archu byla tato písemnost žalovanému odeslána. Dále žalobce doložil předžalobní upomínku včetně dokladu o jejím odeslání žalovanému. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023 má soud za prokázané, že předmětná pohledávka byla shora uvedenou společností postoupena žalobci.4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Společnost , právnická osoba, s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 28 000 Kč. Společnost , právnická osoba, se při uzavírání předmětné smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, který zaznamenala v listině označené jako žádost o úvěr. Žalovaný sjednané podmínky úvěru řádně neplnil, když řádně a včas nehradila sjednané splátky, dosud takto uhradil pouze 7 952 Kč. Žalovanému bylo odesláno oznámení o postoupení pohledávky žalobci a výzva k úhradě předmětného dluhu. Následně byla žalovanému žalobcem zaslána předžalobní výzva.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP ve znění účinném do 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 28 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel obsažených v zákoně o SP.7. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP. Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil některá zkoumání nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku).8. Z doložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce disponoval jakoukoliv listinou ověřující údaje o příjmech a výdajích žalovaného. I pokud by soud vycházel z žádosti o úvěr jako z dokumentu potvrzujícím dané události, tak byl zjištěn a ověřen pouze příjem žalovaného, a to příjem poměrně nízký ve výši zhruba 15 000 Kč měsíčně (po odečtení deklarovaných srážek). Právní předchůdce žalobce zcela rezignoval na ověření výdajů žalovaného, když ani žádost o úvěr nijak nevypovídá o tom, že by v daném ohledu byly nějaké listiny doloženy. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru v pohledu zkoumání poměrů klientů nejsou bezbřehé a tyto samozřejmě musí být přiměřené okolnostem, zejména ve vztahu k výdajům, které jsou