8 C 251/2024-54 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 15 524 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 332,50 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 524 Kč od 22.5.2024 až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že s žalovaným prostřednictvím internetu uzavřel dne 25.8.2023 úvěrovou smlouvu. Před uzavřením smlouvy žalobce řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prostřednictvím pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích registrů jako jsou SOLUS a NRKI. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaný prostřednictvím úvěru čerpal 10 000 Kč, které se zavázal splatit v měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem 1 095 Kč, splátky nehradil řádně a včas a žalobce tedy úvěr v souladu se smlouvou zesplatnil ke dni 16.2.2024. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 9 582 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a sjednaných poplatků v celkové výši 1 582 Kč.2. Žalobce se z jednání soudu omluvil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný ve věci uvedl, že si je dluhu vědom, nicméně není v dobré finanční situaci a dluh by mohl splácet maximálně po 1 500 Kč měsíčně.3. Žalobce předložil úvěrovou smlouvu ze dne 25.8.2023 uzavřenou mezi účastníky řízení, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet ve zde stanovených proměnlivých splátkách. K této žalobce zároveň doložil formulář s informacemi o úvěru a sazebník. Z listiny označené jako „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ vyplynulo, že byla provedena lustrace žalovaného v interních registrech žalobce a dále v registru NRKI, ISIR, SOLUS a CRIBIS. Dále je zde uvedeno, že žalovaný má příjmy ve výši 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 15 000 Kč, žalovaný má dvě děti. V listině označené jako „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ žalobce představuje svou metodiku hodnocení úvěruschopnosti klientů, když zejména uvádí, že používá statistický model, jehož užití zevrubně obhajuje, dále uvádí, že používá lustrace v příslušných registrech a dále zde upozornil, že žádný právní předpis nestanoví konkrétní postup při zkoumání úvěruschopnosti. Z výpisu čerpání a splátek žalovaného vyplynulo, že v souvislosti s předmětnou smlouvou od žalobce čerpal celkem 10 000 Kč a uhradil zpět 1 095 Kč. K proplacení úvěru žalobce ještě dále doložil potvrzení o zaplacení a výpis ze svého bankovního účtu. Dále žalobce doložil kopii občanského průkazu žalovaného. Dále žalobce doložil výzvu ke splacení úvěru adresovanou žalovanému ze dne 1.1.2024, kde jej vyzývá k doplacení dluhu do 30 dnů s výstrahou zesplatnění dluhu. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána dne 3.1.2024. Ve výzvě ze dne 16.2.2024 pak žalobce vyzývá žalovaného k úhradě celého dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. V předžalobní výzvě ze dne 15.3.2024 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána před podáním žaloby.4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobcem shora specifikovanou smlouvu. Žalobce poskytl žalovanému v této souvislosti celkem 10 000 Kč, žalovaný žalobci v dané souvislosti uhradil 1 095 Kč. Žalobce zaslal žalovanému výzvy shora uvedené.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli dle § 2395 občanského zákoníku smlouvu o úvěru shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný čerpal finanční prostředky, jak je shora již také uvedeno. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jednalo o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Jednotlivými ujednáními z úvěrové smlouvy se ovšem soud dále nezabýval, protože tuto neshledal platnou s odkazem na skutečnost, že žalobce nedoložil, že by se řádně zabýval schopností žalovaného předmětný úvěr splácet. Z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobce disponoval jediným objektivním podkladem o zjištění poměrů žalovaného, není tak zřejmé, jakým způsobem měly být tyto zjištěny. Výdaje žalovaného pak nejsou zmiňovány vůbec, nelze tedy dospět k žádnému závěru, byť nepodloženému, o platební bilanci žalovaného, a tedy i o jeho možnosti jakýkoliv úvěr splácet. Žalobci např. ničeho nebránilo si od žalovaného opatřit výpis z jeho bankovního účtu, který v obecném hledisku může poskytnout velmi spolehlivý obrázek o poměrech každé osoby. Z doložených důkazů nelze uzavřít pozitivní závěr o úvěruschopnosti žalovaného a tedy i o platnosti uzavřené úvěrové smlouvy. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzal možnosti být poučen dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a především důkazy v dané otázce (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ze dne 23.5.2012).7. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaný při neplatnosti ÚS povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 10 000 Kč ponížených o již provedené platby na částku 8 905 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení.8. Soudu je známo z jeho činnosti, že žalovaný má více závazků po splatnosti, dále pak rovněž přihlédl k povaze a výši dluhu a dále také k povaze žalobce jakožto podnikající právnické osoby ve značném rozsahu, což je obecně známo. Při těchto podkladech pak soud shledal, že úhrada dluhu jako celku ve lhůtě šesti měsíců nemůže jít k