8 C 310/2024-49 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 28 271 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 15.6.2024 do 2.7.2024 ve výši 205,65 Kč a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 271 Kč od 3.7.2024 až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že uzavřel s žalovaným dne 6.12.2023 úvěrovou smlouvu prostřednictvím internetu. Před uzavřením smlouvy žalobce řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prostřednictvím lustrace v registrech NRKI, SOLUS, centrální evidence exekucí a insolvenčním rejstříku. Dále žalobce zjišťoval kreditního skóre žadatele posouzením jeho příjmové a výdajové stránky, přezkoumával klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení. Žalovaný prostřednictvím úvěru čerpal 20 000 Kč, které se zavázal splatit v měsíčních splátkách spolu se sjednaným poplatek za poskytnutí ve výši 660 Kč a úrokem ve výši 980 Kč ve 24 měsíčních splátkách. Dále se žalovaný zavázal uhradit další poplatky za služby. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil pouze 500 Kč, jelikož tedy splátky nehradil řádně a včas, žalobce úvěr zesplatnil ke dni 3.5.2024. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 19 500 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, úroků ve výši 2 940 Kč a poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, za expres výplatu ve výši 199 Kč, za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, za SMS servis ve výši 196 Kč a za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ ve výši 1 980 Kč. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky žalobcem.2. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Žalobce předložil úvěrovou smlouvu ze dne 6.12.2023 uzavřenou mezi účastníky řízení, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s poplatky, tedy celkovou částku 27 520 Kč, v měsíčních splátkách. K této žalobce zároveň doložil sazebník a formulář s informacemi o úvěru, dále též kopii občanského průkazu žalovaného. Z potvrzení o platbě ze dne 6.12.2023 a výpisu z účtu žalobce vyplynulo, že na bankovní účet označený v předmětné úvěrové smlouvě v daný den odeslal 20 000 Kč. Shodná skutečnost pak vyplynula z výpisu čerpání a splátek, z nějž dále vyplynulo, že žalovaný na předmětný dluh uhradil 500 Kč. Z listiny označené jako „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ (resp. označené elektronicky žalobcem jako Karta klienta) vyplynulo, že byla provedena lustrace žalovaného v registrech NRKI, ISIR, SOLUS a CRIBIS. Dále je zde uvedeno, že žalovaný má příjmy ve výši 40 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 5 000 Kč a splátky úvěrů 10 000 Kč, žalovaný má jedno dítě. V listině označené jako „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ žalobce představuje svou metodiku hodnocení úvěruschopnosti klientů, když zejména uvádí, že používá statistický model, jehož užití zevrubně obhajuje, dále uvádí, že používá lustrace v příslušných registrech a dále zde upozornil, že žádný právní předpis nestanoví konkrétní postup při zkoumání úvěruschopnosti. Dále žalobce doložil výzvu ke splacení úvěru adresovanou žalovanému ze dne 18.3.2024, kde jej vyzývá k doplacení dluhu s výstrahou zesplatnění úvěru. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána dne 19.3.2024. Ve výzvě ze dne 3.5.2024 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětného úvěru jako celku, dle poštovního archu byla výzva odeslána dne 6.5.2024. V předžalobní výzvě ze dne 31.5.2024 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána před podáním žaloby.4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobcem shora specifikovanou smlouvu. Žalobce poskytl žalovanému v této souvislosti 20 000 Kč, žalovaný žalobci v dané souvislosti uhradil 500 Kč. Žalobce zaslal žalovanému výzvy shora uvedené.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli dle § 2395 občanského zákoníku smlouvu o úvěru shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný čerpal finanční prostředky, jak je shora již také uvedeno. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jednalo o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Jednotlivými ujednáními z úvěrové smlouvy se ovšem soud dále nezabýval, protože tuto neshledal platnou s odkazem na skutečnost, že žalobce nedoložil, že by se řádně zabýval schopností žalovaného předmětný úvěr splácet. Z doložených listin nevyplývá, že by si žalobce opatřil jakékoliv objektivní podklady o poměrech žalovaného. Není ani zřejmé, z čeho pramení informace uvedené v Kartě zákazníka, přičemž tato se kromě splátek úvěrů vůbec nezabývá výdaji žalovaného, při jejichž absenci nelze uzavřít žádný závěr o platební schopnosti žalovaného. Žalobci přitom s odkazem na bezhotovostní styk s žalovaným nic nebránilo provést šetření na bankovním účtu žalovaného. Z takto doložených a kusých důkazů nelze uzavřít pozitivní závěr o úvěruschopnosti žalovaného a tedy i o platnosti uzavřené úvěrové smlouvy. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzal možnosti být poučen dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a především důkazy v dané otázce (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ze dne 23.5.2012).7. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaný při neplatnosti úvěrové smlouvy povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 20 000 Kč, poníženou o dosavadní platby ve výši 500 Kč na výsledných 19 500 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu