16 C 123/2025-33 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 23.995,- Kč s úrokem ve výši 18% ročně z částky 23.795,- Kč od 7.12.2024 do zaplacení, s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši 1.727,81 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 41,10 Kč a ve výši 12,75% ročně z částky 23.795,- Kč od 17.12.2024 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 13.7.2024 smlouvu o úvěru - smlouvu o nákupu na splátky. Nedílnou součástí smlouvy jsou podmínky smlouvy o nákupu na splátky a ceník žalobce, které byly poskytnuty žalované před podpisem smlouvy. Žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované, kdy porovnával její příjmy a závazky, které žalovaná deklarovala v žádosti o úvěr. Závazky dále ověřoval v bankovním a nebankovním registru klientských informací. Žalobce ověřil, že žalovaná nemá závazky po splatnosti v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, v rejstříku SOLUS a v interní databázi žalobce. Žalobce tak ověřil, že příjmy žalované jsou ve výši postačující na krytí jejích výdajů a závazků. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 23.795,- Kč. Úvěr byl sjednán jako účelový, za účelem koupě sjednaného zboží u prodejce , právnická osoba, . Účastníci sjednali úrokovou sazbu ve výši 18 % ročně. Žalovaná byla povinna úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách dle dohodnutého splátkového kalendáře. Žalobce dopisem opakovaná výzva k úhradě upomínal žalovanou k zaplacení dlužné částky a upozornil ji, že pokud nebude dluh uhrazen do 30 dnů, má žalobce právo odstoupit od smlouvy. Žalovaná dlužnou částku neuhradila. Žalobce proto od smlouvy odstoupil a úvěr zesplatnil ke dni 16.12.2024. O tom byla žalovaná informována dopisem. Ke dni 16.12.2024 činí dluh žalované 25.763,91 Kč a to: nesplacená jistina ve výši 23.795,- Kč, kapitalizovaný smluvní úrok do 16.12.2024 ve výši 1.727,81 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení do 16.12.2024 ve výši 41,10 Kč, dlužné poplatky ve výši 200,- Kč.V podání ze dne 29.8.2025 žalobce uvedl, že žalobce byl žalovanou kontaktován prostřednictvím zprostředkovatele , právnická osoba, ., kdy žalovaná vyplnila žádost o úvěr prostřednictvím obchodního zástupce , právnická osoba, ., který také ověřil totožnost žalované prostřednictvím průkazu totožnosti a průkazu o povolení k trvalému pobytu. Vyplněná žádost byla zaznamenána v informačním systému žalobce. V žádosti jsou uvedeny osobní údaje žalované, telefonní číslo, emailová adresa, příjem 30.000,- Kč, finanční závazky 6.000,- Kč. Smlouva byla podepsána elektronicky prostřednictvím SMS kódu z automatického systému žalobce na tel. číslo, které žalovaná uvedla. K potvrzení SMS kódu došlo dne 13.7.2024 v 16:36 hod. Žalobce porovnal příjmy (30.000,- Kč) a závazky (6.000,- Kč) klienta. Závazky byly ověřeny v Bankovním a Nebankovním registru, kdy žalobce zjistil, že žalovaná nemá žádné měsíční splátkové závazky. Příjmy žalované nebyly ověřovány a skutečné výdaje mimo měsíčních splátkových závazků nebyly zjišťovány. Žalobce dále prověřil žalovanou v insolvenčním rejstříku, v rejstříku SOLUS a v interní databázi žalobce. Úvěr byl vyčerpán zaplacením ceny zboží prodávajícímu (společnost , právnická osoba, .) dne 15.7.2024, kdy došlo k převodu částku z účtu žalobce na účet prodávajícího. Žalovaná na úvěr neuhradila ničeho.Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná uvedla: měsíční příjem 30.000,- Kč, měsíční závazky 6.000,- Kč. Ověřené příjmy – 0,- Kč, ověřené závazky 6.000,- Kč. Z výpisu z registru klientských informací bylo zjištěno CB skóre – kód 14 (nelze vypočítat: příliš nové skórování).Žalovaná předložila svůj průkaz totožnosti a průkaz o povolení k trvalému pobytu.Ze smlouvy o nákupu na splátky č. , hodnota, ze dne 13.7,2024 spolu se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou. Žalovaná získala účelový úvěr ve výši 23.795,- Kč na nákup zboží. Zavázala úvěr splatit ve 24 měsíčních splátkách po 1.193,- Kč. Strany si dohodly pevnou roční úrokovou sazbu ve výši 18%, RPSN 19,86%. Celková částka splatná spotřebitelem je 28.615,30 Kč, celkové náklady na úvěr 4.820,30 Kč. Žalovaná smlouvu podepsala elektronicky prostřednictvím SMS kódu zaslaného na telefonní číslo.Podle výpisu transakcí byla dne 15.7.2024 proplacena částka 23.795,- Kč na účet společnosti , právnická osoba, .Žalovaná dle tvrzení žalobce a interního přehledu plateb nezaplatila žádnou splátku.V opakované výzvě k úhradě ze dne 4.11.2024 žalobce upozornil žalovanou na dluh a vyzval ji k zaplacení částky 3.588,15 Kč do 30 dnů. Upozornil ji, že žalobce má právo odstoupit od všech smluv o poskytování služeb.V předžalobní výzvě k okamžité úhradě dluhu ze dne 18.12.2024 žalobce oznámil žalované, že je nucen zesplatnit úvěr, a vyzval ji k zaplacení částky 25.763,91 Kč.Předžalobní výzvou k plnění ze dne 28.3.2025 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k uhrazení částky 27.788,61 Kč do 4.4.2025.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Na základě výše uvedených důkazů má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s žalobcem smlouvu o účelovém úvěru. Úvěr ve výši 23.795,- Kč byl vyčerpán zaplacením ceny zboží prodávajícímu , právnická osoba, . dne 15.7.2024. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách řádně a včas neplnila a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 18.12.2024 čerpaný úvěr zesplatnil. Úvěr se tak stal splatný ke dni 16.12.2024. Žalovaná nezaplatila žádnou splátku.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovan