16 C 52/2025-20 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se domáhal zaplacení částky 18.653,59 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 14.438,53 Kč od 30.1.2024 do zaplacení a z částky 3.975,06 Kč od 6.3.2024 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalobce uzavřel s žalovanou dne 21.8.2023 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo , adresa, . Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky dodavatele elektřiny. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalované sdružené služby dodávky elektřiny do odběrného místa a žalovaná se ve smlouvě zavázala odebrat dodanou elektřinu a uhradit za ni řádně a včas dohodnutou platbu za dodávky elektřiny a distribuční služby. Za období 28.8.2023 – 2.1.2024 žalobce vyúčtoval poskytnuté služby a uhrazené zálohy. Vyúčtování skončilo nedoplatkem ve výši 14.438,53 Kč, který byl splatný 29.1.2024. Žalovaná nedoplatek neuhradila. Za období 3.1.2024 – 8.2.2024 žalobce vyúčtoval poskytnuté služby a uhrazené zálohy. Vyúčtování skončilo nedoplatkem ve výši 3.975,- Kč, který byl splatný 5.3.2024. Žalovaná nedoplatek neuhradila. Žalobce odeslal žalované 1x upomínku k uhrazení dlužných částek. Za poplatek za upomínku žalobce v souladu s podmínkami účtuje částku 240,- Kč. Žalované byla zaslána prostřednictvím právního zástupce žalobce předžalobní výzva k plnění dne 9.8.2023. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil.Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 21.8.2023 vyplývá, že účastníci uzavřeli smlouvu pro dodávku elektřiny do odběrného místa , adresa, . Jako korespondenční adresu žalovaná uvedla adresu odběrného místa. Žalovaná se zavázala odebrat dodanou elektřinu do odběrného místa a řádně a včas hradit platbu za dodávku elektřiny a distribuční služby. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že se seznámila s ceníky a VOPDP, tvořícím přílohu smlouvy.Upomínkou ze dne 21.11.2023 žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky 3.740,- Kč (3.500,- Kč záloha splatná dne 25.10.2023, poplatek za upomínku 240,- Kč) do 5.12.2023.Z vyúčtování za elektřinu – řádné č. , hodnota, ze dne 14.1.2024 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval za období od 28.8.2023 do 2.1.2024 cenu za spotřebovanou elektřinu a služby ve výši 17.938,53 Kč. Po odečtení přijatých plateb ve výši 3.500,- Kč vznikl žalované nedoplatek ve výši 14.438,53 Kč. Vyúčtování bylo splatné 29.1.2024 a bylo zasláno na adresu odběrného místa, jak žalovaná uvedla ve smlouvě.Z vyúčtování za elektřinu – konečné č. , hodnota, ze dne 20.2.2024 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval za období od 3.1.2024 do 8.2.2024 cenu za spotřebovanou elektřinu a služby ve výši 3.975,06 Kč. Žalované vznikl nedoplatek ve výši 3.975,06 Kč. Vyúčtování bylo splatné 5.3.2024 a bylo zasláno na adresu odběrného místa, jak žalovaná uvedla ve smlouvě.Z předžalobní upomínky soud zjistil, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dluhu v celkové výši 20.671,83 Kč do 11.11.2024. Podle podacího lístku byla výzva odeslána dne 4.11.2024 žalované na adresu odběrného místa.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Mezi účastníky byly dne 21.8.2023 uzavřena kupní smlouva, na základě, které byla žalované dodávána elektřina do odběrného místa , adresa, . Za období od 28.8.2023 do 2.1.2024 byla dne 14.1.2024 vyúčtována řádná faktura za elektřinu, podle které žalované vznikl nedoplatek ve výši 14.438,53 Kč, splatný dne 29.1.2024. Za období od 3.1.2024 do 8.2.2024 byla dne 20.2.2024 vyúčtována konečná faktura za elektřinu, podle které žalované vznikl nedoplatek ve výši 3.975,06 Kč, splatný dne 5.3.2024. Žalovaná nic neuhradila.Podle § 2758 odst.1 zák. č. 89/2012Sb. (dále jen o. z.) se kupní smlouvou prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu předmět koupě a kupujíc se zavazuje, věc převzít a zaplatit prodávajícímu kupní cenu.Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřená kupní smlouva, na základě, které žalobce dodával žalované elektřinu do výše uvedeného odběrného místa. Žalobce svou povinnost dle uzavřené smlouvy splnil a energii do odběrného místa dodával. Dodanou energii a služby vyúčtoval výše uvedenými fakturami. Žalovaná svou povinnost stanovenou § 2758 o.z. (zaplatit za předmět koupě prodávajícímu kupní cenu) nesplnila. Dle předložených faktur žalovaná dluží za dodávky elektřiny a služby částku 18.413,59 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost tuto částku uhradit.Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele). Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžního dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalovaná kupní cenu splatnou výše uvedenými fakturami řádně a včas nezaplatila a je v prodlení. Dle nařízení vlády č. 351/2013Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Žalobce požadoval úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti posledního vystaveného vyúčtování, protože žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, soud žalobci přiznal úroky z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013Sb. tak, jak požadoval.Žalobce dále požadoval zaplacení částky 240,- Kč označené jako poplatek za písemnou upomínku s výzvou k úhradě. Dle názoru soudu jde o smluvní pokutu a žalobce použil jiné označení.Podle § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity.Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva dle § 52 odst. 1 o. z. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění „slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2006 sp. zn. Pl. ÚS 42/03).Samotným východiskem spotřebitelské ochrany je potom postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Nadto je vhodné dodat, že ochrana spotřebitele spadá mezi jednu ze sdílených politik Evropské unie (čl. 4 SFEU), proto je nutno na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Evropská unie v této souvislosti vydala několik směrnic dopadajících na ochranu spotřebitele, s posuzovanou věcí přitom úzce souvisí především směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. K její interpretaci Soudní dvůr Evropské unie uvedl následující: "Systém ochrany zavedený směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli, co se týče jak vyjednávací pravomoci, tak úrovně informovanosti, které jej vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž by mohl ovlivnit jejich obsah (rozsudek ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores,C-240/98 až C-244/98, Recueil, s. I-4941, bod 25). Tak