23 C 165/2025-24 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši 20 159,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , ( dále jen ,, předchůdkyně žalobkyně“), s ním uzavřela dne 24.6.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč na účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal spolu s jistinou zaplatit poplatek ve výši 8 159,20 Kč se splatností dne 22.9.2022. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalovaný nezaplatil ničeho ani přes zaslání výzvy k plnění dne 20.12.2024.2. Žalovaný se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v žalobě, žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jeho souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:Ze Smlouvy ze dne 23.6.2022 bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřeli předchůdkyně žalobkyně a žalovaný, předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr s úrokem ve výši 40 % ročně a poplatkem ve výši 8 159,20 Kč zaplatit do 22.9.2022.Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že dne 23.5.2022 byla na účet žalovaného č. , č. účtu, připsána částka ve výši 12 000 Kč.Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20.12.2024 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2024.Z předžalobní upomínky ze dne 20.12.2024 podané téhož dne na poště soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 49 454,93 Kč.5.. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav:Předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela Smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr s úrokem ve výši 40 % ročně a poplatkem ve výši 8 159,20 Kč zaplatit do 22.9.2022. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy žalobkyně neuvedla žádná konkrétní zjištění ohledně majetkové situace žalovaného a nepředložila žádné důkazy. Žalovaný dluh nezaplatil ani přes zaslání předžalobní výzvy dne 20.12.20246. Podle § 2 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“ ), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 ZSU, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst.2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Dle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2024.12. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně neprokázala, že řádně prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních příjmů a výdajů, tudíž nesplnila řádně svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru a Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU.13. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 12 000 Kč a žalovaný neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu) ve výši 12 000 Kč , které je povinen podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 12 000 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.14. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil a v řízení byl pasivní, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.15. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný by měl s ohledem na převažující úspěch ve věci ( včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) vůči žalobkyni podle § 142 odst.2 o.s.ř. právo na část náhrady nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.