24 C 23/2025-92 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 19. 12. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 21. 5. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala jí poskytnout úvěr až do výše limitu (po jeho navýšení) 95 000 Kč, a to i opakovaně. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok, to vše v měsíčních splátkách ve výši 4 % z poskytnutého úvěrového rámce. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaná vyčerpala celkem 174 601,08 Kč, avšak zaplatila jen 141 120,55 Kč. Jelikož se dostala do prodlení, prohlásila žalobkyně ke dni 19. 9. 2024 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 92 327,57 Kč, poplatků ve výši 117 Kč, poplatků za pojištění ve výši 543,68 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Z listiny nazvané , Anonymizováno, – smlouva o revolvingovém úvěru soud zjistil, že žalovaná se se žalobkyní dne 21. 5. 2021 dohodla na poskytnutí peněžních prostředků ve výši 24 297 Kč na nákup notebooku HP Pavilion zde uvedeného typu u prodejce , právnická osoba, . tak, že žalovaná převezme zboží a žalobkyně zaplatí prodejci kupní cenu. Smlouva byla uzavírána na prodejně prodejce, který vystupoval jako zprostředkovatel. Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 19,51 % ročně v jedenácti splátkách po 2 430 Kč. Dále smlouva obsahuje ujednání o tom, že žalobkyně umožní žalované bez určení účelu čerpat peněžní prostředky až do výše limitu 25 000 Kč, a to i opakovaně s tím, že žalovaná bude poskytované peněžní prostředky průběžně vracet a platit úrok ve výši 26,28 % ročně ve splátkách v minimální výši 4 % z aktuálně dlužné částky. Pro níže vyložený právní názor soud z této listiny další skutková zjištění nečinil, stejně jako z listiny nazvané vše o vašem , Anonymizováno, účtu.4. Z listiny nazvané potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně zde uvedla, že zkoumala majetkové poměry žalované, a to 21. 5. 2021, kdy vycházela z příjmu 19 000 Kč a výdajů 2 500 Kč s tím, že žalovaná nemá děti, bydlí u rodičů a je zaměstnána. Dále zde uvedla, že zkontrolovala vyjmenované registry (jap_pujcka, solus, nrki, mvcr, isir, cee) a veškerá data hodnotila k úvěrovému rámci 95 000 Kč. Z listiny nazvané posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že zde žalobkyně v obecné rovině popisuje svou metodiku zkoumání úvěruschopnosti s odkazy na pečlivě vybranou judikaturu. Jestli se žalobkyně touto metodikou řídila i v projednávaném případě se však z této listiny nepodává.5. Z připojené úvěrové zprávy (NRKI) soud zjistil, že v době zpracování této zprávy měla žalovaná jednu rozpracovanou žádost o kreditní kartu. Jiné kontrakty zde uvedeny neměla, což bylo lze vzhledem k jejímu věku očekávat.6. Z listiny nazvané Výpis čerpání splátek a úhrad, opis výpisu proplacení smlouvy, opis výpisu karetních transakcí, tabulky čerpání prostřednictvím karty a jednotlivých sdělení bank soud zjistil, že žalovaná v průběhu od 21. 5. 2021 do 13. 9. 2024 vyčerpala celkem 174 601,08 Kč a zaplatila 141 120,55 Kč s tím, že poslední platbu provedla 13. 9. 2024.7. Z dopisu ze dne 19. 9. 2024 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovanou ke splacení celého úvěru č. , hodnota, ve výši 103 108,39 Kč. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalované odeslán 20. 9. 2024.8. Z dopisu ze dne 10. 10. 2024 soud zjistil, že jím zástupkyně žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení celkem 104 735,68 Kč do 17. 10. 2024, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalované odeslán 11. 10. 2024.9. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: dne 21. 5. 2021 se žalobkyně se žalovanou dohodla na poskytnutí peněžních prostředků ve výši 24 297 Kč na nákup notebooku HP Pavilion zde uvedeného typu u prodejce , právnická osoba, . tak, že žalovaná převezme zboží a žalobkyně zaplatí prodejci kupní cenu. Smlouva byla uzavírána na prodejně prodejce, který vystupoval jako zprostředkovatel. Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 19,51 % ročně v jedenácti splátkách po 2 430 Kč. Dále smlouva obsahuje ujednání o tom, že žalobkyně umožní žalované bez určení účelu čerpat peněžní prostředky až do výše limitu 25 000 Kč, a to i opakovaně s tím, že žalovaná bude poskytované peněžní prostředky průběžně vracet a platit úrok ve výši 26,28 % ročně ve splátkách v minimální výši 4 % z aktuálně dlužné částky. Za dobu od 21. 5. 2021 do 13. 9. 2024 žalovaná vyčerpala celkem 174 601,08 Kč a zaplatila 141 120,55 Kč s tím, že poslední platbu provedla 13. 9. 2024. Dopisem ze dne 19. 10. 2024 žalobkyně žalované oznámila, že cely zůstatek úvěru prohlašuje splatným.10. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinnýc