24 C 272/2024-58 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 26. 6. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované zaplatit jí 31 980,55 Kč spolu s tam blíže specifikovaným úrokem z prodlení. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, . se žalovanou uzavřela dne 22. 12. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalované převodem na účet č. , č. účtu, úvěr v konečné výši 31 980,55 Kč, který žalovaná dosud nesplatila. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Po zhodnocení všech provedených důkazů však mohl soud pouze uzavřít, že společnost , Anonymizováno, . a nyní žalobkyně disponují osobními údaji žalované a že společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, . se žalobkyní uzavřela smlouvu, kde se dohodly mimo jiné na postoupení tvrzené pohledávky za žalovanou.4. Dále ohledně uzavření tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní [§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], přičemž svou neúčastí při nařízeném jednání se vzdala dobrodiní poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. K tomu je třeba uvést, že smlouva měla být uzavřena prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, nicméně žádná z předložených listin neobsahuje elektronický podpis žalované, tj. takový podpis, který by umožňoval jednoznačnou identifikaci žalované jako podepisující osoby. Pokud tedy žalovaná neučinila nesporným, že by se s právní předchůdkyní žalobkyně na takovéto smlouvě dohodla, jsou předložené listiny důkazně zcela bezcenné.5. Nad rámec uvedeného je pak nutno podotknout, že tvrzený vztah (pokud by žalobkyně prokázala uzavření jakékoli smlouvy) by se řídil zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť by se jednalo o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).6. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se přitom podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu, jak vyplývá z textu citovaného ustanovení, je přitom nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o. z. a § 562 odst. 1, 2 o. z.). To by však nebyl tento případ. V § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný (§ 582 odst. 1 o. z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě, dle žalobních tvrzení, již uplynula splatnost celého revolvingového úvěru a sankce neplatnosti smlouvy tak zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí. V dané věci by naopak nedostatek písemné formy (a jeho soudní aprobace) svědčil ve prospěch věřitele, který by tak měl možnost (bez ohledu na to, zda se tak skutečně děje či nikoliv) obsah smlouvy (zejména ujednání o smluvních pokutách a dalších sankcích) kdykoli v neprospěch spotřebitele měnit, neboť pokud smlouva není v listinné podobě (resp. zachycena na trvalém nosiči dat), nelze již s odstupem času zjistit, zda smlouva (či obchodní podmínky) předložená soudu odpovídá té, která měla být uzavřena.7. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o. z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu. Jakékoli žalovanou přijaté plnění by tak mohlo představovat toliko její bezdůvodné obohacení (§ 2991 o. z.).8. Dále však soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní [§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.] ani ohledně poskytnutí tvrzených peněžních prostředků žalované. Dle žalobních tvrzení mělo dojít k postupnému čerpání peněžních prostředků na účet žalované č. , č. účtu, . Žalobkyně však již neuvedla, kdy mělo k jednotlivým čerpáním dojít a k jeho uskutečnění neoznačila žádný důkaz. Žalobkyně pouze navrhla, aby soud dotazem na banku zjistil, zda je uvedený účet žalované. To však bylo pro projednávaný případ bez významu, neboť, jak je uvedeno výše, žalobkyně neprokázala, že by na tento účet její právní předchůdkyně jakékoli peněžní prostředky poskytla.9. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.10. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.