24 C 328/2024-64 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 3. 8. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 6. 5. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na internetových stránkách , Anonymizováno, ) smlouvu o úvěru na základě, které poskytla žalovanému finanční prostředky až do výše 30 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za sjednání úvěru a další poplatky za žalovaným objednané volitelné služby. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena na základě žádosti žalovaného elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření. Totožnost žalovaného byla ověřena pomocí bankovní identity. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu, a to v celkové částce 30 000 Kč. Žalovaný požádal jedenkrát o odklad splatnosti úvěru o 30 dnů a splatnost úvěru tak nastala dne 5. 7. 2023. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 14 862 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 27 797,97 Kč a smluvní pokuty ve výši 194,53 Kč.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že byla provedena dne 6. 5. 2023 ohledně poměrů žalovaného, kdy žalovaný měl žít sám, byl jedinou osobou s hospodařícím příjmem v domácnosti, na pravidelných měsíčních výdajích na půjčky měl žalovaný vynakládat 16 000 Kč, na výdajích na bydlení měl vynakládat 20 000 Kč, na dalších nezbytných výdajích měl vynakládat 5 000 Kč, ověřený čistý měsíční příjem žalovaného měl činit 82 884 Kč, uvedený měsíční příjem žalovaného měl činit 63 000 Kč. Posouzení úvěruschopnosti bylo hodnoceno jako úspěšné.4. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 6. 5. 2023 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně se zavázala, že žalovanému poskytne bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného finanční prostředky až do výše 30 000 Kč a žalovaný do 5. 6. 2023 poskytnutou částku vrátí a zaplatí poplatek za sjednání úvěru ve výši 7 500 Kč. Smlouva je žalovaným podepsána elektronicky.5. Z listiny nazvané autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že se jedná o interní dokument žalobkyně, kde uvádí, že totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím bankovní identity služby BankID k bankovnímu účtu č. , č. účtu, .6. Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že dle výpisu bankovní identity byla na bankovní účet č. , č. účtu, dne 6. 5. 2023 poukázána částka ve výši 3 000 Kč, částka 5 000 Kč, částka 4 000 Kč, dne 7. 5. 2023 částka 2 000 Kč, dne 11. 5. 2023 částka 3 000 Kč, dne 12. 5. 2023 částka 3 000 Kč, částka 10 000 Kč. Celkem částka 30 000 Kč.7. Ze sdělení banky , právnická osoba, . ze dne 27. 1. 2025 soud zjistil, že žalovaný je majitel bankovního účtu č. , č. účtu, . Na účet žalovaného byla dne 6. 5. 2023 poukázána částka ve výši 3 000 Kč, částka 5 000 Kč, částka 4 000 Kč, dne 7. 5. 2023 částka 2 000 Kč, dne 11. 5. 2023 částka 3 000 Kč, dne 12. 5. 2023 částka 3 000 Kč, částka 10 000 Kč. Celkem částka 30 000 Kč.8. Z listiny nazvané výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 7. 6. 2024 soud zjistil, že touto zástupce právní předchůdkyně vyzýval žalovaného o uhrazení částky 30 524,14 Kč a to do 5. 7. 2023, jinak se žalovaný vystavuje riziku soudního řízení. Dle doloženého podacího lístku byla výzva odeslána téhož dne.9. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, sazebníku, údajích o poskytovateli spotřebitelského úvěru, listiny označené jako identifikované příjmy, všeobecných obchodních podmínek, posuzování úvěruschopnosti, principů posuzování úvěruschopnosti a filozofie společnosti soud pro níže vyložený právní názor již žádná skutková zjištění nečinil.10. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 6. 5. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala, že žalovanému poskytne bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného finanční prostředky až do výše 30 000 Kč a žalovaný do 5. 6. 2023 poskytnutou částku vrátí a zaplatí poplatek za sjednání úvěru ve výši 7 500 Kč. Smlouva byla žalovaným podepsána elektronicky, kdy jeho totožnost byla ověřena pomocí bankovní identity k bankovnímu účtu č. , č. účtu, . Majitelem a disponentem uvedeného bankovního účtu je žalovaný. Na účet žalovaného tak byla dne 6. 5. 2023 poukázána částka ve výši 3 000 Kč, částka 5 000 Kč, částka 4 000 Kč, dne 7. 5. 2023 částka 2 000 Kč, dne 11. 5. 2023 částka 3 000 Kč, dne 12. 5. 2023 částka 3 000 Kč, částka 10 000 Kč. Celkem částka 30 000 Kč. Žalovaný zaplatil za dobu trvání smluvního vztahu jen 14 862 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný měl žít sám, byl jedinou osobou s hospodařícím příjmem v domácnosti, na pravidelných měsíčních výdajích na půjčky měl žalovaný vynakládat 16 000 Kč, na výdajích na bydlení měl vynakládat 20 000 Kč, na dalších nezbytných výdajích měl vynakládat 5 000 Kč, ověřený čistý měsíční příjem žalovaného měl činit 82 884 Kč, uvedený měsíční příjem žalovaného měl činit 63 000 Kč. Posouzení úvěruschopnosti bylo hodnoceno jako úspěšné.11. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části, avšak z jiných, než žalobkyní uváděných důvodů.12. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako o