24 C 34/2025-48 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 26. 9. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí 15 410 Kč spolu s úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále také jen „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“) byla dne 20. 2. 2014 uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě uvedené smlouvy společnost zapůjčila žalovanému 16 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 13 377 Kč (představující kapitalizovaný úrok ve výši 2 043 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 041 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 8 293 Kč), to vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po 490 Kč. Žalovaný však plnil pouze částečně, když na výše uvedenou smlouvu uhradil jen 590 Kč, přičemž zůstal dlužen na jistině 15 410 Kč a příslušenství. Žalobkyně požaduje po žalovaném vrácení částky představující toliko bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení od 17. 4. 2015. Žalobou uplatněný nárok pak byl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupen žalobkyni.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Z listiny nazvané zákaznická karta soud zjistil, že zde obchodní zástupce společnosti zaznamenal některé údaje o žalovaném, a to o jeho zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uvedena mzda 16 542 Kč a jiné příjmy žadatele 2 200 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaný bydlí sám v nájmu, nemá vyživovací povinnosti, nemá vozidlo, kreditní karty, zápůjčky u jiné společnosti ani bankovní účet. Na nájem vynakládá 4 500 Kč, 300 Kč na telefon a 3 000 Kč na domácnost. K ověření těchto údajů měly být předloženy: nájemní smlouva, SIPO a občanský průkaz.4. Z listiny nazvané smlouva o zápůjčce soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 20. 2. 2014 žalovaný a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 13 377 Kč (představující úrok ve výši 2 043 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 041 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 8 293 Kč), to vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po 490 Kč a poslední ve výši 467 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Součástí smlouvy se pak prostřednictvím tzv. včleňovací doložky staly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Podpisem této listiny žalovaný stvrdil, že mu byla částka 16 000 Kč v hotovosti předána.5. Z listiny nazvané Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce soud zjistil, že je zde mimo jiné stanovena výpůjční úroková sazba ve výši 19,98 % ročně (pro případ 60 splátek) a dále tato listina obsahuje ujednání technického charakteru o způsobu placení splátek, odstoupení od smlouvy atp.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně části seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 21. 9. 2023 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení.7. Z dopisu ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalovanému, že pohledávku za ním ze shora citované smlouvy postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 27. 10. 2023.8. Z dopisu ze dne 3. 6. 2024 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě celkem 70 346,24 Kč s tím, že pokud tak do 18. 6. 2024 neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 4. 6. 2024.9. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost žalovanému dne 20. 2. 2014 předala v hotovosti částku 16 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal zaplatit společnosti poplatek ve výši 13 377 Kč (představující úrok ve výši 2 043 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 041 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 8 293 Kč), to vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po 490 Kč a poslední ve výši 467 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Žalovaný zaplatil jen 590 Kč. Před uzavřením smlouvy obchodní zástupce společnosti se žalovaným sepsal formulář nazvaný zákaznická karta, kde jsou uvedeny příjmy žalovaného, jeho některé výdaje, osobní stav, typ bydlení atp. U příjmů je uvedena mzda 16 542 Kč a jiné příjmy žadatele 2 200 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaný bydlí sám v nájmu, nemá vyživovací povinnosti, nemá vozidlo, kreditní karty, zápůjčky u jiné společnosti ani bankovní účet. Na nájem vynakládá 4 500 Kč, 300 Kč na telefon a 3 000 Kč na domácnost. Tato pohledávka pak byla dne 21. 9. 2023 postoupena žalobkyni.10. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.11. Podle § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelem se rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.12. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.15. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný ve vztahu ke společnosti vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání (§ 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru) a předmětem zápůjčky měla být částka 16 000 Kč, podléhal vztah mezi společností a žalovaným úpravě zákona o spotřebitelském úvěru.16. Ze shora citovaného § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že věřitel je povinen počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná.17. V projednávaném případě žalobkyně ani neuvedla, jak měla být úvěruschopnost žalovaného posuzována a sama se domáhala vydání toliko bezdůvodného obohacení. Soud proto na uzavřenou smlouvu o zápůjčce nahlížel jako na absolutně neplatnou podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.18. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Současně bylo zjištěno, že žalovaný takto vydal již 590 Kč a k vydání tak zbývá již jen 15 410 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a dobu uplynulou od jeho přijetí, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, jelikož z předloženého podac