24 C 368/2024-49 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), podanou soudu dne 18. 6. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí celkem 26 534,52 Kč. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 1. 2. 2023 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny na základě, které jí dodávala elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, a žalovaná, byť se k tomu zavázala, za tyto dodávky neplatila řádně. Co do 7 108,85 Kč představuje žalovaná částka dlužnou cenu elektřiny dodané žalované v období od 20. 2. 2023 do 15. 3. 2023, vyúčtovanou fakturou č. , hodnota, se splatností 3. 4. 2023 (vyúčtováno bylo původně 8 218,85 Kč, a dne 30. 6. 2023 žalovaná zaplatila 1 110 Kč), co do 18 038,17 Kč představuje žalovaná částka dlužnou cenu elektřiny dodané žalované v období od 16. 3. 2023 do 20. 9. 2023, vyúčtovanou fakturou č. , hodnota, se splatností 10. 10. 2023, co do 907,50 Kč poplatek za odpojení od distribuční soustavy, co do 240 Kč poplatek za upomínku ze dne 29. 8. 2023 a co do 240 Kč poplatek za upomínku ze dne 7. 6. 2023.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Z následujících provedených důkazů po jejich zhodnocení jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně se žalovanou dne 1. 2. 2023 uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo na adrese , adresa, , kde se zavázala jí do tohoto odběrného místa dodávat elektřinu a žalovaná se naproti tomu zavázala za tyto dodávky platit cenu stanovenou ceníkem žalobkyně pro produkt , Anonymizováno, – na dobu neurčitou, v distribuční sazbě , Anonymizováno, . Součástí uvedené smlouvy se staly prostřednictvím tzv. včleňovací doložky obchodní podmínky, které mimo jiné zakotvují povinnost zákazníka (žalované) k úhradě smluvní pokuty za doporučenou upomínku ve výši 240 Kč (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny, ceník elektřiny pro domácnosti). Žalobkyně na základě uvedené smlouvy dodávala žalované elektřinu, přičemž za období od 20. 2. 2023 do 15. 3. 2023 jí na základě odečtu distributora vyúčtovala za dodaných 1,232 MWh elektřiny nedoplatek ve výši 8 218,85 Kč se splatností 3. 4. 2023. Účtovaná cena je v souladu s předloženým ceníkem a žalovaná na tuto fakturu uhradila dne 30. 6. 2023 částku ve výši 1 110 Kč (faktura č. , hodnota, , ceník elektřiny pro domácnost, tabulka). Dále žalované na základě odhadu distributora vyúčtovala za dodaných 2,832 MWh elektřiny v období od 16. 3. 2023 do 20. 9. 2023 nedoplatek ve výši 18 038,17 Kč se splatností 10. 10. 2023. Účtovaná cena je v souladu s předloženým ceníkem a žalovaná na tuto fakturu ničeho neuhradila (faktura č. , hodnota, , ceník elektřiny pro domácnosti). Dopisem ze dne 7. 6. 2023 žalobkyně žalovanou vyzývala k zaplacení 10 568,85 Kč nejpozději do 21. 6. 2023 (dopis ze dne 7. 6. 2023). Dopisem ze dne 29. 8. 2023 žalobkyně žalovanou vyzývala k zaplacení 17 843,85 Kč v případě, že nebude dlužná částka uhrazena do 12. 9. 2023 žalobkyně od smlouvy odstoupí (dopis ze dne 29. 8. 2023) a dále jí vyúčtovala 907,50 Kč za samostatné odpojení se splatností 25. 9. 2023 (faktura č. , hodnota, ). Následně byla žalovaná vyzvána ještě k úhradě 29 177,90 Kč zástupcem žalobkyně s tím, že pokud tak do 7 dnů ode dne odeslání výzvy neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Upomínka byla odeslána 22. 4. 2024 (předžalobní upomínka, podací arch).4. Pokud žalobkyně po žalované požadovala poplatek za samostatné odpojení ve výši 907,50 Kč, dospěl soud k závěru, že o tomto nároku neunesla své břemeno tvrzení a důkazní [§ 101 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.], přičemž se neúčastí na nařízeném jednání vzdala dobrodiní poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. K tomu je třeba uvést, že žalobkyně neuvedla ničeho o tom, že by žalovanou vůbec odpojila od distribuční soustavy a k této skutečnosti neoznačila žádný důkaz.5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Žalobkyně jako obchodník s elektřinou [§ 22 odst. 1 písm. e) energetického zákona] uzavřela se žalovanou jako konečným zákazníkem [§ 22 odst. 1 písm. f) energetického zákona] platnou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 50 odst. 2 energetického zákona), když obsahuje veškeré potřebné náležitosti, a to zejména závazek žalobkyně dodávat elektřinu a naproti tomu závazek žalované platit za tyto dodávky cenu sjednanou s odkazem na aktuální ceník. Odběr elektřiny byl správně měřen měřícím zařízením (§ 49 energetického zákona). Žalobkyně splnila svou povinnost z citované smlouvy a žalované do odběrného místa dodávala elektřinu, avšak žalovaná, byť se k tomu zavázala, za fakturované období neuhradila celou cenu. Tím se dostala do prodlení (§ 1968 o. z.).6. Z vyložených důvodů shledal soud žalobu v části, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení nedoplatku za dodanou elektřinu, důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni ve výroku I. uvedenou částku, a to včetně úroků z prodlení jak je žalobkyně požadovala (když údaje o splatnosti obsažené v žalobě zcela odpovídají zjištěnému skutkovému stavu) podle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.7. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala uhrazení dvou poplatků po 240 Kč, vyúčtovaných dle obchodních podmínek. K tomu je třeba uvést, že se podle obsahu jedná o ujednání o smluvní pokutě za prodlení, která je vázaná na úkon žalobkyně (odeslání upomínky). V daném případě se jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy (§ 1810 a násl. o. z.), kde spotřebitel fakticky nemá možnost do smluvních ujednání zasahovat a dodavatel – nadto nadán odbornou převahou – je tak vůči spotřebiteli ve výhodnějším postavení. Pro tento případ Ústavní soud (srov. nález ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11) uzavřel, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek ani jiných listin, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné.8. Jelikož v projednávaném případě žalobkyně uplatnila smluvní pokutu podle ustanovení obchodních podmínek, dospěl soud k závěru, že se žalobkyně dopustila chování v rozporu se zásadou poctivosti a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Soud proto v této části žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, stejně jako z důvodů shora uvedených zamítl žalobu i co do požadavku na zaplacení poplatku za odpojení včetně úroku z prodlení.9. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 95 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 5 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 90 % nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen „AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 2 263 Kč tak představují odměnu za tři úkony právní služby po 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání ve věci - žaloba [§ 14b odst. 1 bod 2. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT], tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč [§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT], náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 062 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.), to vše snížené na 90 %. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.