24 C 375/2024-23 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 30. 9. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí 19 616 Kč spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 20. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě, které jí téhož dne poskytla peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, přičemž se žalovaná zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni souhrnný poplatek ve výši 9 816 Kč. Žalovaná však zaplatila jen 2 200 Kč.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že tuto dne 20. 12. 2022 uzavřely žalobkyně a žalovaná. Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalované 12 000 Kč a žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 2 376 Kč (v sazbě 70,89 % ročně), poplatek za zpracování a doručení ve výši 3 600 Kč a poplatek za inkaso splátek ve výši 3 840 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 363,60 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 12 000 Kč v hotovosti převzala. Z přiložené standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že obsahuje základní parametry sjednávaného produktu.4. Z listiny nazvané evidenční karta klienta soud zjistil, že obsahuje některé údaje o žalované, a to o jejích příjmech (13 654 Kč státní podpora, 10 000 Kč další čistý příjem domácnosti) a výdajích (9 461 Kč na bydlení a 10 990 Kč životní minimum na ověření). Dále je zde uvedeno, že je žalovaná svobodná, má základní vzdělání, bydlí jako spolubydlící a s ní ještě 2 další osoby v domácnosti, a z toho 1 nezletilé dítě. Dále, že nemá automobil ani nemovitost, nebyla trestně stíhána a u žalobkyně neměla předtím úvěr.5. Z rozpisu splátek soud zjistil, že žalobkyně od žalované eviduje úhrady v celkové výši 2 200 Kč a dále, že žalovaná nesplatila řádně ani jednu sjednanou týdenní splátku, ale platila nepravidelně a po různých částkách.6. Z dopisu ze dne 12. 7. 2024 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně (, tituly před jménem, , právnická osoba, ) žalovanou vyzýval k zaplacení celkem 19 616 Kč do sedmi dnů s tím, že pokud neuhradí, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého elektronického podacího archu bylo zjištěno, že žalované byl tento dopis odeslán dne 12. 7. 2024.7. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastnice dne 20. 12. 2022 uzavřely smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytnout žalované 12 000 Kč a žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 2 376 Kč (v sazbě 70,89 % ročně), poplatek za zpracování a doručení ve výši 3 600 Kč a poplatek za inkaso splátek ve výši 3 840 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 363,60 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 12 000 Kč v hotovosti převzala. Celkem žalovaná nepravidelně splatila jen 2 200 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně se žalovanou sepsala evidenční kartu, kde jsou uvedeny některé údaje o žalované, a to o jejích příjmech (13 654 Kč státní podpora, 10 000 Kč další čistý příjem domácnosti) a výdajích (9 461 Kč na bydlení a 10 990 Kč životní minimum na ověření). Dále je zde uvedeno, že je žalovaná svobodná, má základní vzdělání, bydlí jako spolubydlící a s ní ještě 2 další osoby v domácnosti, a z toho 1 nezletilé dítě. Nemá automobil ani nemovitost, nebyla trestně stíhána a u žalobkyně neměla předtím úvěr.8. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, avšak z jiných, než žalobkyní uváděných důvodů.9. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).14. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z jejích příjmů ve výši 13 654 Kč (příjem domácnosti 23 654 Kč). Tyto příjmy jsou uvedeny v evidenční kartě, avšak žádný doklad k jejich ověření žalobkyně nepředložila a z evidenční karty ani není zřejmé, jak žalobkyně k této částce dospěla. Žalobkyně při výpočtu disponibilního zůstatku vycházela z příjmů celé domácnosti, kdy v tomto případě není možné k tomu přihlédnout, neboť osoba žijící ve společné domácnosti s žalovanou není spoludlužníkem poskytovaného úvěru. Výdaje žalované pak žalobkyně taktéž nezkoumala. K tomu je třeba uvést, že v evidenční kartě je zaznamenán