24 C 76/2025-33 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 5. 11. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 27 503 Kč spolu s tam blíže specifikovaným úrokem z prodlení a náklady na uplatnění pohledávky ve výši 2 500 Kč. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 24. 2. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na internetových stránkách www., Anonymizováno, .cz) smlouvu o zápůjčce na základě, které poskytla žalovanému převodem na účet č. , č. účtu, částku 19 100 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek ve výši 4 346 Kč do 15. 10. 2023. Žalovaný uhradil částku 3 239 Kč, na zbývající dluh však již neuhradil ničeho. Žalovaná částka se skládá z jistiny a poplatku ve výši 23 446 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 057 Kč.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Z listiny nazvané smlouva o zápůjčce soud zjistil, že je datována 24. 2. 2023 a obsahuje ujednání o tom, že žalobkyně poskytne žalovanému převodem na účet 19 100 Kč a žalovaný do 26. 3. 2023 tuto částku vrátí a zaplatí poplatek ve výši 4 346 Kč. Tato listina však neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis žalovaného. U jména žalovaného je pouze uveden PIN kód: , Anonymizováno, .4. Ze dvou částí výpisu z účtu č. , č. účtu, z různých dat soud zjistil, že dne 24. 2. 2023 byla z tohoto účtu (bankovní účet žalobkyně) poukázána částka 19 100 Kč na účet č. , č. účtu, s názvem , adresa, . Že by majitelem a disponentem tohoto účtu byl žalovaný v této věci se z citovaných listin nepodává.5. Z jednotlivých upomínek soud zjistil, že jsou adresovány žalovanému a žalovaný je zde upomínán o úhradu dluhu podle smlouvy o úvěru ze dne 24. 2. 2023.6. Z dopisu ze dne 2. 7. 2024 soud zjistil, že jím zástupkyně žalobkyně žalovaného vyzývá k úhradě dluhu ze smlouvy ze dne 24. 2. 2023 ve výši 37 828 Kč s tím, že pokud tak neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Dle podacího archu byla zásilka dne 2. 7. 2024 odeslána žalovanému.7. Ze všeobecných obchodních podmínek soud pro níže vyložený právní názor již žádná skutková zjištění nečinil.8. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech však mohl soud pouze uzavřít, že žalobkyně disponuje osobními údaji žalovaného, tedy jménem, rodným číslem, emailem a bydlištěm. K tomu je třeba poznamenat, že žalobkyně soudu předložila listinu nazvanou smlouva o zápůjčce, avšak tato neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis žalovaného, a není tudíž zřejmé, zda žalobkyně při sjednávání této smlouvy jednala se žalovaným (či zda vůbec s někým jednala, neboť nepředložila žádný datový log, ze kterého by se podávalo, že se na jejích internetových stránkách kdokoliv registroval). Žalobkyně sice uvedla, že žalovaný smlouvu podepsal přes SMS tzv. PINem, avšak opět nedoložila, že by to byl žalovaný, kdo PIN ze svého telefonního čísla odeslal. Je rovněž nutno dodat, že samotný PIN kód, bez doložení skutečnosti, že byl přidělen právě žalovanému (tedy bez dalšího ověření totožnosti) nelze považovat ani za prostý elektronický podpis. Žalobkyně sice obšírně popsala, jak ověřovala totožnost žalovaného, avšak tato tvrzení nepodložila žádnými důkazy.9. Ohledně tvrzené registrace žalovaného na internetových stránkách žalobkyně a uzavření smlouvy o zápůjčce soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní [§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. Obecně pro smlouvu o zápůjčce zákon žádnou zvláštní formu nepředepisuje, může být uzavřena ústně, písemně nebo konkludentně. Je tedy v pořádku, pokud smluvní ujednání budou dohodnuta pomocí prostředků komunikace na dálku. To by však neplatilo ve vztahu mezi dodavatelem (žalobkyní) a spotřebitelem (žalovaným), neboť na projednávanou věc (pokud by bylo prokázáno uzavření nějaké smlouvy) by bylo nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), který v § 104 vyžaduje pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, písemnou formu.10. Stejně tak žalobkyně neunesla své břemeno důkazní o tom, že žalovanému reálně poskytla částku 19 100 Kč, neboť to z žádného z provedených důkazů nevyplývá. Smlouva o zápůjčce má přitom reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik zápůjčky tedy předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky vydlužiteli.11. K prokázání reálného poskytnutí částky 19 100 Kč žalobkyně řádně neoznačila žádný důkaz, avšak pouze konstatovala, že tato skutečnost vyplývá z přiloženého potvrzení o provedené platbě. Žalobkyně však soudu předložila pouze dvě části výpisu z účtu z různých dat, ze kterých vyplývá, že na účtu žalobkyně byla dne 24. 2. 2023 zaúčtována platba ve výši 19 100 Kč, a to ve prospěch účtu č. , č. účtu, . Z žádného z provedených důkazů však nevyplývá, že by majitelem a disponentem uvedeného čísla účtu měl být právě žalovaný v této věci. Pokud žalobkyně navrhovala, aby soud učinil dotaz na bankovní ústav, který vede uvedený účet, nejen že nespecifikovala, o který bankovní ústav by se mělo jednat, ale ani dotaz, který by měl soud učinit. Proto soud žádný dotaz ani učinit nemohl.12. Jelikož žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, ani že by žalovanému poskytla tvrzených 19 100 Kč, nezbylo soudu, než žalobu v celém rozsahu zamítnout.13. Již jen k doplnění soud uvádí, že se pro nadbytečnost nezabýval naprostou nedostatečností tvrzení žalobkyně o tom, jakým způsobem žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného.14. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl zcela úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.