30 C 124/2025-10 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 14. 5. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla zrušena vyživovací povinnost k žalované s účinností od 1. 7. 2025, a to s odůvodněním, že je otcem žalované, kdy rozsudkem Okresního soudu v Chomutově, č.j. 13 P 4/2013 ze dne 15. 6. 2022, jímž byla schválena dohoda rodičů, byla žalobci uloženo hradit na výživné žalované částku ve výši 5 000 Kč měsíčně a nedoplatek na výživném v celkové výši 105 300 Kč ve splátkách. Žalobce uvedl, že žalovaná končí studium na Střední škole , název, , učební obor , název, a dle jejího sdělení nebude ve studiu pokračovat.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Žalobce při jednání soudu setrval na žalobě, které navrhl vyhovět, a to z toho důvodu, že žalovaná ukončila studium a v dalším již pokračovat nebude.4. Žalovaná nesporovala tvrzení žalobce a rovněž má za to, že vyživovacího povinnost žalobce k její osobě zanikla. Žalovaná ve své účastnické výpovědi uvedla, že 30. 6. 2025 dokončila studium na střední škole výučním listem a dne 11. 8. 2025 nastoupí do zaměstnání do , název, .5. Z rozsudek zdejšího soudu ze dne 15. 6. 2022 č. j. 13 P 4/2013-122, jež nabylo právní moci dne 8. 7. 2022, bylo zjištěno, že tímto byla schválena dohoda rodičů, kdy žalobci byla stanovena povinnost hradit nezletilé (žalované) výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně od 1. 4. 2019 a dlužné výživné za dobu od 1. 4. 2019 do 30. 6. 2022 ve výši 105 300 Kč uhradit ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek. Tímto byl změněn rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 4. 2012, č.j. 13 Nc 74/2010-51.6. Na základě provedeného dokazování považuje soud za prokázaný tento skutkový stav: Ve věci výživného žalované, která je dcerou žalobce, bylo vydáno shora specifikované rozhodnutí. Žalovaná studovala Střední školu , název, , učební obor , název, , kdy dne 30. 6. 2025 dokončila studium na této střední škole výučním listem a dne 11. 8. 2025 nastoupí do zaměstnání do , název, .7. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.8. Podle § 911 o.z., lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.9. Z provedeného dokazování je zřejmé, že od poslední úpravy výživného rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15. 6. 2022 č. j. 13 P 4/2013-122, nastala zásadní změna poměrů tím, že žalovaná ukončila studium na střední škole a od 11. 8. 2025 měla nastoupit do zaměstnání, kdy tak bude schopna se zcela sama živit. Žalovaná s ukončením vyživovací povinnosti žalobce souhlasila. Soud tedy žalobě vyhověl jednak co do zrušení vyživovací povinnosti žalobce tak i co do data počátku zrušení výživného, když k tomuto datu bylo zřejmé, že žalovaná nastoupí do zaměstnání a bude tak schopna živit se sama.10. Soud pak pouze doplňuje, že k zániku vyživovací povinnosti rodiče vůči zletilému dítěti, které je již schopno se samo živit (tj. typicky má již vlastní příjem postačující ke krytí jeho potřeb), dochází ze zákona automaticky, a to právě v okamžiku, kdy je zletilé dítě schopno se samo živit. Soud tak svým rozhodnutím v dané věci majícím deklaratorní povahu pouze prohlašuje, že vyživovací povinnost zanikla a k jakému okamžiku se tak stalo.11. Podle § 151 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. by měl dle plného úspěchu ve věci právo na náhradu nákladů řízení žalobce, jelikož však žádné náklady řízení výslovně nepožadoval, rozhodl soud, jak je výše uvedeno a žádnému účastníkovi náhradu nákladů řízení nepřiznal.12. Jelikož je řízení ve věci vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, osvobozeno od soudních poplatků, soud nerozhodoval o přenesení poplatkové povinnosti na účastníka, který nebyl ve věci úspěšný, podle ustanovení § 2 odst. 3 cit. zákona.