ECLI: ECLI:CZ:OSCV:2025:30.C.131.2025.1 Datum: 2025-09-16 Předmět: zaplacení 20 047 Kč Ustanovení: ["§ 109 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 151 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1 z. č. 236/1995 Sb.", "§ 3 z. č. 236/1995 Sb.", "§ 4 z. č. 236/1995 Sb.", "§ 5 z. č. 236/1995 Sb.", "§ 28 z. č. 23 ["smlouva mezinárodní""jistota""společné řízení""neplatnost právního jednání""následek""náklady řízení""náhrada nákladů""lhůty"]
O co šlo: zaplacení 20 047 Kč (["§ 109 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 151 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1 z. č. 236/1995 Sb.", "§ 3 z. č. 236/1995 Sb.", "§ 4 z. č. 236/1995 Sb.", )
1. Žalobce se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 22. 5. 2025 domáhal zaplacení částky ve výši 20 047 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o doplatek jeho platu za únor 2025 a březen 2025, neboť na základě z. č. 57/2025 Sb., který nabyl účinnosti dne 7. 3. 2025 vydal předseda , Anonymizováno, platební výměr , spisová značka, , kterým byl jeho plat snížen z původní částky platné v lednu 2025 ve výši 168 200 Kč na 158 200 Kč v únoru 2025 a na 143 134 Kč v březnu 2025, kdy měl žalobce též dva dny dovolené, ale správně měl jeho plat činit 152 181 Kč. (168 200 /21 x 19). Dále se žalobce domáhal rozdílu v platbách víceúčelové paušální náhrady, kdy mu měla být v únoru 2025 vyplacena částka ve výši 7 200 Kč, ale byla mu vyplacena částka ve výši 6 700 Kč, stejně tak v březnu 2025. Rozdíl činil 2 x 500 Kč.2. Žalobce doplnil, že je byl jmenován do funkce soudce u , název, a tuto funkci vykonával též od 1. 1. 2025 do 31. 3. 2025. V uvedeném období náležel žalobci platový koeficient 1,30.3. Žalobce se domníval, že v důsledku změny zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu (dále jen z.č. 236/1995 Sb. o platu) provedené zákonem č. 57/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu ve znění pozdějších předpisů, některé další zákony (dále jen zákon č. 57/2025 Sb.), který nabyl účinnosti dne 7. 3. 2025, došlo pro období od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025 k neústavní platové restrikci vůči soudcům, a to za a) snížením platu v době od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025 v důsledku stanovení platové základny pro soudce ve výši 121 685 Kč a za b) snížením náhrady výdajů v době od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025 v důsledku stanovené platové základny pro soudce ve výši 121 685 Kč. Žalobce s těmito platovými restrikcemi nesouhlasil, považoval je za neústavní a v rozporu s primárním právem Evropské unie. Žalobce doplnil, že nový platový výměr účinný od 1. 2. 2025 datovaný dne 7. 3. 2025 mu byl předán teprve dne 19. 3. 2025, což bylo podle jeho názoru i v rozporu se zákonem č. 262/2006 Sb. v účinném znění, tj. se zákoníkem práce. Žalobce upozornil, že zákoník práce v ustanovení § 113 odst. 1, 3, který je přiměřeně použitelný i na pracovní vztah soudce, stanoví, že mzda musí být sjednána, stanovena nebo určena před začátkem výkonu práce, za kterou má tato mzda příslušet. Aplikací uvedeného pravidla na jeho případ je tudíž nutné dospět k závěru, že o výši mzdy za období od 1. 2. 2025 do 28. 2. 2025 měl být žalobce informován nejpozději do 31. 1. 2025 a o výši mzdy pro období od 1. 3. 2025 do 31. 3. 2025 nejpozději do 28. 2. 2025. To se však nestalo a žalobce bylo o výši mzdy informován novým platebním výměrem datovaným dne 7. 3. 2025 až dne 19. 3. 2025. Žalovaný tak zjevně pro výpočet platu použil nesprávný právní předpis.4. Žalobce upozornil, že v období do 31. 12. 2023 činila platová základna pro soudce trojnásobek průměrné hrubé měsíční mzdy. Zákon č. 349/2023 Sb. s účinností od 1. 1. 2024 snížil násobek průměrné hrubé měsíční mzdy z trojnásobku na 2,822násobek. Slovo 2,822násobek však bylo uplynutím dne 31. 12. 2024 zrušeno nálezem Ústavního soudu Pl. 5/24. V tomto nálezu se Ústavní soud vyslovil k časovým účinkům tohoto nálezu tak, že i když je ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb. ve slově 2,822násobek zrušeno až uplynutím dne 31. 12. 2024, obecné soudy jsou oprávněny a povinny jej neaplikovat v případě soudcovských platů již ode dne 1. 1. 2024. Současně rozhodl, že při určení platové základny pro soudce od 1. 1. 2024 je třeba vycházet z trojnásobku průměrné hrubé měsíční mzdy. V důsledku nálezu Pl. ÚS 5/24 byl proto soudcům v období od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 vyplácen plat určený z platové základny odpovídající trojnásobku. Protože do 31. 12. 2024 nedošlo k přijetí zákonné úpravy, která by upravila výslovné určení násobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok, vznikla, počínaje dnem 1. 1. 2025 v právní úpravě soudcovských platů mezera, spočívající v absenci výslovného určení násobku průměrné hrubé měsíční mzdy, od něhož se odvíjí platová základna soudcovských platů. Tuto mezeru bylo třeba vyplnit ústavně konformním způsobem a v období od 1. 1. 2025 do 6. 3. 2025 vyjít ze závěrů Ústavního nálezu č. Pl. ÚS 5/24. V měsíci únoru a březnu roku 2025 bylo třeba určit plat soudce z platové základny, která odpovídala trojnásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství podle údaje zveřejněného Českým statistickým úřadem za předminulý kalendářní rok (2023).5. Zákonem č. 57/2025 Sb. došlo k úpravě platové základny pro soudce na pevnou částku ve výši 121 685 Kč. Tento zákon nabyl účinnosti dne 7. 3. 2025. Článek II však určil, že pro období od 1. 1. 2025 do dne účinnosti zákona č. 57/2025 Sb. se při určení výše platové základny postupuje podle zákona č. 236/1995 Sb. ve znění ode dne účinnosti zákona č. 57/2025 Sb. Ustanovení článku II zákona č. 57/2025 Sb. tak nese znaky pravé retroaktivity a v okolnostech jeho přijetí nelze shledat důvod pro připuštění některé z výjimek dříve Ústavním soudem vymezených pro průlom do zákazu pravé retroaktivity. Ústavní soud totiž opakovaně uvedl, že pravá retroaktivita nemá v právním státě místo tam, kdy zákonodárce se již dříve mohl ,,dostat ke slovu“ nicméně tak neučinil. Změna zákona č. 236/1995 Sb., která byla provedena zákonem č. 57/2025 Sb. nesplňuje ústavněprávní požadavky pro zásahy do materiálního zabezpečení soudců, které plynou z četné judikatury Ústavního soudu, a proto je proto neústavní. Je tomu tak zejména z následujících důvodů: Návrh zákona č. 57/2025 Sb. nebyl projednán se soudní mocí, nebyly naplněny ústavněprávní požadavky obsahové stránky důvodové zprávy k návrhu zákona č. 57/2025 Sb., byl prolomen zákaz pravé retroaktivity, byla porušena zásada proporcionality platové restrikce vůči soudcům oproti ostatním ,,služebníkům státu,“ a platová restrikce vůči soudcům nebyla objektivně odůvodněna výjimečnými okolnostmi, s ohledem na platové restrikce vůči soudcům z předchozích let se nejedná o výjimečnou a dočasnou restrikci, ale jedná se o opakované porušení systémové platové solidarity soudců se všemi zaměstnanci v národním hospodářství v důsledku opětovného vyloučení z tzv. platového automatu. Tento rozpor s ústavním pořádkem nemůže obecný soud vyřešit sám.6. Žalobce se domníval, že obecný soud je, v řízení o této žalobě, povinen posoudit soulad shora uvedené platové restrikce s primárním právem Evropské unie, neboť primární právo je přímo a přednostně aplikovatelné před vnitrostátním právem, pokud obsahuje přesné, jasné a bezpodmínečné pravidlo. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 2. 2018 ve věci portugalských soudců vedený pod sp. zn. C -64/16 a rozsudek Soudního dvora ze dne 25. 2. 2025 ve spojených věcech polských a litevských soudců vedených pod spisovými značkami C -146/23 a C-374/23. V těchto věcech soudní dvůr uzavřel, že otázka stanovení a změny platu soudců vnitrostátních soudů spadá do působnosti primárního unijního práva. Zdůraznil, že čl. 2 a čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec smlouvy o Evropské unii musí být vykládán v tom smyslu, že zásada nezávislosti soudců sice nebrání tomu, aby se zákonodárná moc členského státu odchýlila od vnitrostátní právní úpravy (která objektivně definuje způsoby určení platu soudců) tím, že se rozhodne zvýšit tento plat o menší částku, než je stanoveno touto právní úpravou, či dokonce zmrazit nebo snížit výši uvedeného platu, ale takové odchýlení se od stanovených pravidel pro určení výše platu soudců musí splňovat kumulativně následující kritéria: je stanoveno zákonem, stanoví objektivní, předvídatelná a transparentní pravidla odměňování, je odůvodněno cílem obecného zájmu sledovaným v rámci opatření, která se s výhradou řádně odůvodněných výjimečných okolností netýkají, konkrétně soudců, ale obecně se týkají odměňování kategorii úředníků nebo státních zaměstnanců, je nezbytné striktně přiměřené k dosažení tohoto cíle, což předpokládá, že zůstává výjimečné a dočasné a nemá vliv na adekvátnost platu soudců ve vztahu k významu funkcí, které vykonávají, může být předmětem účinného soudního přezkumu v souladu s procesními podmínkami stanovenými právem dotyčného členského státu. Shora vymezenými kritérii jsou členské státy vázány a musí být splněna kumulativně. Nesplnění, byť jediného ze shora vymezených kritérií má za následek závěr o rozporu platové restrikce s čl. 2 a čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce smlouvy o Evropské unii.7. Žalobce uvedl, že jedním ze shora popsaných kritérií je, že opatření zákonodárné moci přijatá za účelem snížení