30 C 14/2025-15 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 30. 12. 2024 domáhal zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 30. 1. 2024 smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 29. 2. 2024. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, ale do data splatnosti poskytnuté peněžní trest prostředky nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím své webové stránky www., název, .cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry tj. výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Dále vyplnil registrační formulář, kde napsal své osobní údaje a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Žalovaný potvrdil, že návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru přečetl a seznámil se s jeho obsahem. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 30. 1. 2024 převodem z bankovního účtu na bankovní účet žalovaného číslo účtu: , č. účtu, . O úhradě dluhu byl žalovaný prokazatelně upomínám upomínkami odesílanými právní předchůdkyní žalobkyně a následně i formou předžalobní upomínky, která byla odeslána 17. 8. 2024. Pohledávka vyplývající ze shora uvedené smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, společností , právnická osoba, (právní předchůdkyně žalobkyně) postoupena na žalobkyni.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že písemně zachyceným obsahem smlouvy o úvěru číslo , hodnota, se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský neúčelový úvěr, jednorázově splatný, přičemž částka jistiny činila 16 000 Kč a datum splatnosti bylo stanoveno na 29. 2. 2024 bez zápůjční úrokové sazby, která nebyla sjednána.4. Výpisem z běžného účtu žalobkyně soud zjistil, že dne 29. 1. 2024 žalovaný poskytl žalobkyni okamžitou platbu ve výši 0,01 Kč.5. Výpisem z běžného účtu žalobkyně soud zjistil, že dne 30. 1. 2024 poskytla žalobkyně na účet žalovaného číslo , č. účtu, částku ve výši 16 000 Kč.6. Dopisem ze dne 3. 4. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení částky ve výši 16 628 Kč. Ve lhůtě ihned na bankovní účet ve výzvě uvedený, přičemž částka 528 Kč byla tvořena smluvní pokutou a částka 100 Kč byla tvořena poplatky za upomínku.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohy postupovaných pohledávek soud zjistil, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání této žaloby, a že převáděná pohledávka měla číslo , hodnota, .8. Dopisem ze dne 17. 8. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznamovala žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a vyčíslila mu pohledávku ve výši 18 612 Kč.9. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 17. 8. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného o úhradě dlužné částky ve výši 18 612 Kč ve lhůtě do tří dnů na účet ve výzvě uvedený.10. Podacím lístkem ze dne 17. 8. 2024 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.12. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 30. 1. 2024 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle ust. § 6 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. na spotřebitelský úvěr ve formě možnosti přečerpání splatný do 1 měsíce ode dne poskytnutí se použijí pouze § 1 až 84, § 86 až 89, § 96, § 98 odst. 2, § 99 odst. 3, 4 a 6, § 100, § 101 odst. 1, § 102 odst. 2, 4 a 5, § 104, 105, 107, § 112 až 115 a § 120 až 177.14. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.19. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.20. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními d