30 C 284/2024-18 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13. 8. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 34 421,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektrické energie v odběrném místě na adrese , adresa, a rovněž tak smluvní pokutu za zaslané upomínky ve výši 2× 480 Kč.2. Žalovaný k věci uvedl, že elektřinu spotřeboval v odběrném místě na adrese , adresa, a v době splatnosti obou faktur za spotřebu elektřiny na tom nebyl finančně dobře a nemohl dlužnou částku zaplatit najednou. Nabídl splátky ve výši 3 000 Kč měsíčně k úhradě svého dluhu u žalobkyně.3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 11. 2. 2019 smlouvu, na základě které dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, , a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu zaplatit dohodnutou cenu. Za období od 22. 3. 2022 do 23.3.32023 vystavila žalobkyně žalovanému fakturu č., hodnota, znějící na částku 25 581,41 Kč, splatnou 24. 4. 2023. Z takto vyúčtované částky žalovaný uhradil dne 15.1.2024 částku ve výši 1 285 Kč a dne 20.2.2024 částku ve výši 5 400Kč., Za období od 24. 3. 2023 do 6. 10. 2023 vystavila žalobkyně žalovanému fakturu č., hodnota, znějící na částku 14 137,33 Kč, splatnou 23. 10. 2023. Z takto vyúčtované částky žalovaný neuhradil ničeho. Fakturou č. , hodnota, vystavila žalobkyně žalovanému poplatek za samostatné odpojení elektřiny v odběrném místě znějící na částku 907,50 Kč, splatnou 24. 10. 2023. Z takto vyúčtované částky žalovaný neuhradil ničeho. Fakturou číslo , hodnota, vyúčtovala žalobkyně žalovanému za odeslanou upomínku ze dne 15.8.2023 poplatek ve výši 240 Kč. Fakturou číslo , hodnota, vyúčtovala žalobkyně žalovanému poplatek za odeslanou upomínku dne 15. 5. 2023 ve výši 240 Kč. Dne 26. 6. 2024 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. Všeobecnými podmínkami dodávky elektřiny s účinností od 1. 6. 2008 měl soud za prokázáno, že v situacích, kdy dojde k zahájení přerušení dodávky elektřiny do odběrného místa nebo k jejímu přerušení či obnovení dodávky nebo ukončení dodávky se zákazník zavazoval uhradit poplatky spojené s těmito úkony ve výši stanovené právními předpisy, případně Ceníkem příslušného Distributora.4. Podle ust. § 2079 o.z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Protože energie jsou ovladatelnou přírodní silou a v praxi se staly předmětem obchodu, považoval soud smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny za smlouvu kupní s odchylkami v podobě speciální úpravy, kterou provedl z.č. 548/2000 Sb. o o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), jak je níže uvedeno.5. Podle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.6. Pokud se jednalo o poplatek za samostatné odpojení elektřiny v odběrném místě znějící na částku 907,50 Kč žalobkyně opomenula v žalobě uvést, z jakých důvodů k samostatnému odpojení elektřiny v odběrném místě došlo, zda je za toto odpojení odpovědný zákazník a zda lze vůbec po něm jakýkoliv poplatek spravedlivě požadovat. Také opomenula uvést, zda jeho výši stanovila sama popř. ji zaplatila Distributorovi elektřiny podle jím vystavené faktury apod. Soud proto žalobu, co do tohoto nároku zamítl výrokem II.7. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní jakožto obchodníkem s elektřinou a žalovaným jakožto zákazníkem byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb.), na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu a žalovaný se zavázal zaplatit za odebranou elektřinu dohodnutou cenu. Žalobkyně za elektřinu odebranou ve shora uvedeném období vyúčtovala žalovanému částku v celkové výši 39 718,74 Kč, ze které žalovaný zaplatil před podáním žaloby 6685Kč. Protože dlužná částka ve výši 33 033,74Kč nebyla žalovaným uhrazena, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované jistiny, tak i co do úroku z prodlení z této částky, neboť žalobkyně požaduje úrok z prodlení od data, kdy žalovaný již byl v prodlení, a výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.9. Žalobkyně dále uplatňovala nárok na uhrazení smluvní pokuty za prodlení žalovaného s úhradou plateb ve výši 480 Kč. Podle § 2048 o.z. si účastníci mohou ujednat pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu. Účastník, který tuto povinnost poruší, je zavázán smluvní pokutu zaplatit i když oprávněnému účastníku (věřiteli) nevznikne škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Dle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Již Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 uzavřel, že „Obchodní podmínky“ ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kde se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob)“. V daném případě je tak ujednání o smluvní pokutě v rámci všeobecných obchodních podmínek spotřebitelské smlouvy nutné pro nepoctivost dodavatele při uzavírání smlouvy považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy, a tím dle § 39 občanského zákoníku za neplatné. Soud proto žalobu, co do žalovaného nároku ve výši 480 Kč za odeslané upomínky zamítl.11. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 556 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 378 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 421,24 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.