31 C 179/2024-40 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 15 729,30 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru dle úvěrové smlouvy ze dne 27. 10. 2022 na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky a poplatky prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 402 Kč, což žalovaná neučinila, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 29. 3. 2023. Dle žalobkyně uhradila žalovaná za dobu trvání úvěru jen jednu splátku ve výši 409 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na 3. 2. 2025, ke kterému se účastníce nedostavily (žalobkyně se omluvila), a proto soud věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), v jejich nepřítomnosti.4. Podle smlouvy o úvěru ze dne 27. 10. 2022 poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 13 000 Kč, který se žalovaná zavázala po jeho vyčerpání na svůj účet dne 27. 10. 2022 vrátit spolu se smluvními úroky a poplatky prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 402 Kč. V rámci posouzení úvěruschopnosti vycházela žalobkyně z příjmu žalované, který uvedla v telefonické žádosti o úvěr ve výši 8 100 Kč, což žalobkyně ověřila výpisem z jejího účtu. Žalobkyně dále provedla lustrace v dostupných rejstřících bez negativních zjištění. Výdaje žalovaná uvedla nulové, a proto je žalobkyně stanovila podle svého interního ekonomického modelu na částku 7 662 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalované vyplývá, že před čerpáním úvěru v říjnu 2022 měla na účtu počáteční zůstatek 41,18 Kč a odchozí platby ve výši 21 380,33 Kč, příchozí 21 730 Kč, a to včetně čerpaných 13 000 Kč z posuzovaného úvěru. Výdaje žalované jinak zkoumány ani doloženy nebyly. Součástí úvěrové smlouvy byl i ceník, ze kterého však soud neučinil žádné skutkové zjištění podstatné pro jeho rozhodnutí. Žalobkyně dopisem ze dne 29. 3. 2023 z důvodu řádného neplacení splátek zesplatnila celý dluh ke dni 29. 3. 2023. Dopisem ze dne 24. 11. 2023 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu. Žalovaná dosud splatila dle žalobkyně částku 409 Kč.5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně dne 27. 10. 2022 uzavřela s žalovanou úvěrovou smlouvu, podle které žalované poskytla částku 13 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy komplexně nezkoumala poměry a možnosti žalované poskytovaný úvěr splácet, a to zejména ve vztahu k jejím výdajům. Žalovaná uhradila na svůj dluh žalobkyni částku 409 Kč.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 věta první ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Toto zjištění vyplývá ze skutečnosti, že žalobkyně vycházela z automatického ekonomického modelu pro určení výdajů žalované, přestože měla k dispozici výpisy z účtu žalované, kde se v době před uzavřením úvěru disponibilní zůstatky pohybovaly kolem 41,18 Kč a výběry či odchozí platby z účtu žalované byly téměř trojnásobné oproti částce 7 662 Kč, ze které vycházela žalobkyně, takže dle všeho žalobkyně neudělala odpovídající logická zjištění o nízké solventnosti žalované, zejména za situace, kdy jiné podklady ani nevyžadovala, přitom všechny doklady k úvěruschopnosti je poskytovatel úvěru povinen uchovávat po dobu 5 let. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu dále nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy, nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých úroků, poplatků a sjednaných sankčních plateb. Tím, že žalovaná od žalobkyně obdržela částku 13 000 Kč, vzniklo jí v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byla podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat. Jelikož žalovaná dosud na svůj dluh žalobkyni uhradila částku 409 Kč, zbývá jí tedy vydat bezdůvodné obohacení ve výši 12 591 Kč. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 30. 12. 2024, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 31. 12. 2024, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 12 591 Kč s příslušenstvím vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbytku žalobu ve výroku II. zamítl.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 140 Kč (po zaokrouhlení), přičemž tato částka představuje 10 % z jejich celkové výše 1 400 Kč, a to na základě rozdílu úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 55 % a úspěchu žalované v rozsahu 45 % z celého předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a z částky 600 Kč za 2 paušální náhrady nákladů řízení po 300 Kč pro nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. a § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., za 2 úkony (předžalobní výzva a sepis žaloby). Soud pro úplnost dodává, že žalobkyni nepřiznal náklady za písemné doplnění žaloby, neboť jeho obsah měl být zahrnut už v podané žalobě a nejedná se tak o účelně vynaložené náklady.