31 C 206/2024-49 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 24 564,56 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru (včetně smluvní pokuty ve výši 4 959,96 Kč), který právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . žalované poskytla dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 12. 2021, na základě které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit částkou 55 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, což však řádně neučinila, neboť uhradila jen 20 535 Kč.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Podle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 12. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč (celkem měla uhradit částku 55 776 Kč). Úvěrovou smlouvu za předchůdkyni žalobkyně uzavírala dle závěrečných ustanovení formulářové smlouvy jako zprostředkovatel na základě plné moci třetí osoba, jejíž rukou psané jméno není čitelné (mohlo by se jednat o , jméno FO, ), nicméně předmětná plná moc, která by takové oprávnění zakládala, žalobkyní doložena nebyla. Předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z příjmu žalované dle její výplatní pásky, dle které měla příjem 11 617 Kč a později rodičovský příspěvek 15 000 Kč, jehož výplata byla doložena částečným výpisem z účtu žalované (jen s příchozí transakcí), neboť žalovaná měla jednu vyživovací povinnost. Výdaje žalované na bydlení u rodičů činily 1 000 Kč a ostatní výdaje 6 320 Kč. Žalovaná dosud uhradila částku 20 535 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni dle smlouvy ze dne , datum, , což žalované oznámila dopisem ze dne 2. 1. 2024. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. S ohledem na výše uvedené skutkové závěry neučinil soud z dalších provedených důkazů žádná další (pro věc relevantní) skutková zjištění.4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že nebylo prokázáno (zprostředkované) uzavření předmětné úvěrové smlouvy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, nicméně bylo prokázáno, že byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč, ze které žalovaná dosud splatila 20 535 Kč. Před uzavřením smlouvy nebyla komplexně zkoumána úvěruschopnost žalované.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a následující o. z. kvůli neprokázanému (zprostředkovatelskému) oprávnění (neznámé) osoby, která za předchůdkyni žalobkyně úvěr uzavírala. Dle podepsaného formuláře však předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. I v případě platného uzavření smlouvy by tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, neboť z provedených důkazů vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně či její zmocněnkyně vědomě pominula exekučně vymáhané dluhy žalované a její další závazky. Porušení této povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na skutečnost, že žalovaná nebyla ve vztahu k žalobkyni smluvně vázána obsahem úvěrové smlouvy, neměla povinnost plnit smluvní závazky, jejichž úhradu žalobkyně podanou žalobou uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých smluvních úroků, poplatků a smluvních pokut. Tím, že žalovaná od předchůdkyně žalobkyně obdržela částku 30 000 Kč, vzniklo jí v této výši bezdůvodné obohacení (plnění bez právního důvodu), které byla podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat, což dosud učinila jen z části v rozsahu 20 535 Kč a zbývá jí tak uhradit 9 465 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 30. 12. 2024, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 31. 12. 2024, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 21. 2. 2023. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 9 465 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše popsaných důvodů ve výroku II. rozsudku zamítl.10. Přestože měla žalovaná po kapitalizaci celého předmětu řízení včetně celého příslušenství převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila a ze spisu ani nevyplývá, že by jí nějaké vnikly.