31 C 220/2024-48 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalovaném zaplacení částky 44 626,34 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný dne 19. 8. 2022 uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému v hotovosti částku 30 000 Kč, ze kterou se žalovaný zavázal zaplatit částku 24 332 Kč zahrnující součet kapitalizovaných úroků, odměnu za zpracování, poplatek za komfortní splácení ve výši, a to prostřednictvím 52 týdenních splátek po 1 045 Kč. Žalovaný dosud uhradil splátky v celkové výši 7 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na 5. 2. 2025, ke kterému se žalovaný nedostavil, a proto soud projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v jeho nepřítomnosti.4. Na základě žádosti ze dne 19. 8. 2022 uzavřela předchůdkyně žalobkyně s žalovaným dne 19. 8. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 30 000 Kč. V žádosti byl uveden příjem žalovaného ze zaměstnání 16 476 Kč, další neurčité příjmy domácnosti 17 300 Kč a odhadované (rovněž nespecifikované) výdaje ve výši 6 800 Kč měsíčně. Žalovaný dle přehledu splátek dosud uhradil 7 000 Kč. Příjmy, výdaje a případné závazky žalovaného nebyly nijak doloženy, přestože měl k žádosti o úvěr dokládat výplatní pásky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 (odeslaného dle podacího lístku dne 27. 10. 2023) byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. V dopise ze dne 28. 3. 2024 odeslaného dne 2. 4. 2024 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu.5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, ze které žalovaný splatil 7 000 Kč. Z žalobkyní předložených důkazů žádným způsobem nevyplývá, zda a případně jak její předchůdkyně zkoumala a ověřovala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.8. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě obdržel žalovaný finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutou úvěr, protože nedostatečným způsobem zkoumala příjmy i výdaje (včetně závazků) žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením žalovaného o jeho příjmech ze zaměstnání a odhadovaných výdajích, které však nebyly ničím doloženy, ačkoliv dle žádosti o úvěr měly být žalovaným předkládány. Přitom všechny doklady k úvěruschopnosti je poskytovatel úvěru povinen uchovávat po dobu 5 let. Úvěruschopnost žalovaného tak nebyla posouzena řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností. S ohledem na neplatnost smlouvy nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a úroků. V řízení nicméně bylo prokázáno, že žalovanému byla v hotovosti vyplacena částka 30 000 Kč, ze které žalovaný vrátil částku 7 000 Kč, a proto vzal soud za prokázané, že ve výši 23 000 Kč žalovaný vzniklé bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu) podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. dosud nevydal. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 21. 12. 2024, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 22. 12. 2024, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 23 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu ve výroku II. rozsudku z výše uvedených důvodů zamítl.11. Přestože měl žalovaný (po kapitalizaci celého předmětu řízení ke dni rozhodnutí, tj. včetně veškerého příslušenství) převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil a ze spisu nevyplývá, že by mu dosud nějaké vznikly.