31 C 96/2022-53 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 25.11.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 19 359,12 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 26.3.2018 uzavřela žalovaná se společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru č., hodnota, . Na základě smlouvy o úvěru byly žalovaném poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které měla splatit spolu s příslušenstvím do 26.5.2019. Celkově se žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku 39 998 Kč. Žalovaná finanční prostředky ve výše uvedené výši načerpala, avšak ve lhůtě splatnosti již nevrátila. Žalovaná uhradila pouze částku 20 699,99 Kč, která odpovídá 7 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly původním věřitelem alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou částky 19 298,01 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 11 087,70 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 8 210,31 Kč. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla dne , datum, uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Na základě jednotlivých smluv o postoupení pohledávek pak došlo i k postoupení pohledávky za žalovanou, o čemž byla žalovaná vyrozuměna přípisem ze dne 5.8.2021. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani po zaslání předžalobní upomínky.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Na výzvu soudu, jakým způsobem, zkoumala žalobkyně (předchůdkyně žalobkyně) úvěruschopnost žalované žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby ze dne 2.4.2025, kdy vzala žalobu zpět co do 19 880,95 Kč, představující kapitalizovaný úrok ve výši 11 609,53 Kč a smluvní pokutu ve výši 8 271,42 Kč. Soud proto řízení ohledně částky 11 609,53 Kč a částky 8 271,42 Kč dle ust. § 96 odst. 1 o.s.ř., zastavil.4. V rámci povoleného oddlužení vedeného pod sp. zn. , spisová značka, u Krajského soudu v Praze žalovaná uhradila na žalovanou pohledávku částku 5 099,35 Kč. Žalobkyně tuto částku alokovala v souladu s ust. § 165 odst. 4 insolvenčního zákona, tj. na jistinu ve výši 11 087,70 Kč (11 087,70 – 5 099,35= 5 988,35 Kč). Výše jistiny po alokaci částečné úhrady od žalované činí 5 988,35 Kč. Nadále žalobkyně požaduje dlužnou jistinu ve výši 5 988,35 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 087,70 Kč od 20.7.2021 do 7.4.2022, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady řízení.5. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.6. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne 26.3.2018 uzavřela předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , v níž se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovaném úvěr v celkové výši 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit uvedenou částku, nejpozději do 26.5.2019. Finanční prostředky žalovaná převzala v místě svého bydliště, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaná předchůdkyni žalobkyně uhradila pouze částku 20 699,99 Kč, což odpovídá 7 řádně uhrazeným splátkám. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, . Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 5.8.2021. Zástupce žalobkyně žalovanou upomínal k uhrazení dluhu upomínkou ze dne 18.10.2021. Žalovaná však ničeho neuhradila.7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Dle § 2395 zákona o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla dne 26.3.2018 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžité prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 2 857 Kč, nejpozději do 26.5.2019.14. Soud, má za to, že žalobkyně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila řádně úvěruschopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně nebyla schopna doložit zkoumání úvěruschopnosti předchůdkyní žalobkyně, neboť důkazy o posuzování schopnosti žalované úvěr splácet s odbornou péčí nedisponuje.15. Odborná péče předpokládá nejen zjišťování údajů od dlužníka, ale také, nutnost ověřit údaje, které dlužník věřiteli uvedl, resp. objektivně podložit minimálně aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaná je v době před uzavřením smlouvy zaměstnán a s jakým výdělkem. Žalobkyně nepředložila žádné potvrzení zaměstnavatele a ani pracovní smlouvu. Příjmová stránka žalované tak nebyla vůbec zkoumána ani doložena a taktéž ani stránka výdajová. Pokud předchůdkyně žalobkyně nic z výše uvedeného nezkoumala, resp. nedoložila, lze tak uzavřít, že nezkoumala řádně schopnost žalované úvěr splácet.16. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit.17. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalo