34 C 57/2025-30 — Okresní soud v Chomutově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení mzdy za měsíc říjen 2024 a dále odstupného ve výši tří průměrných měsíčních výdělků, když průměrný měsíční výdělek žalobkyně u žalované činil 17 347 Kč, celkem tedy částky 69 388 Kč, a částky 6 544 Kč z titulu nevyplacené náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou ve výši 8,3 dnů.3. Usnesením ze dne 20. 5. 2025, č.j. , spisová značka, soud žalovanou v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se vyjádřila ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení k žalobě, která jí byla doručena dne 28. 4. 2025. Zároveň soud žalovanou v usnesení č.j. , spisová značka, poučil o následcích nesplnění této výzvy.4. Dne 26. 5. 2025 bylo výše uvedené usnesení nadepsaného soudu, č.j. , spisová značka, žalované doručeno. Žalovaná se však k žalobě nevyjádřila.5. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nevyjádřila ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30-ti denní lhůtě ode dne doručení usnesení č.j. , spisová značka, , která marně proběhla dnem 25. 6. 2024, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony.6. V posuzované věci se jedná o spor z nároku na vyplacení mzdy za měsíce říjen 2024 ve výši 17 347 Kč dle § 109 odst. 1 a § 141 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce v platném znění, (dále jen „ZPr“), odstupného ve výši tří průměrných měsíčních mezd celkem ve výši , částka, dle § 67 odst. 1 písm. c) ZPr a náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou za 8,3 dnů celkem ve výši 6 544 Kč dle § 222 odst. 1 a odst. 2 ZPr. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír.7. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř.8. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud podle § 153a odst. 4 o. s. ř. nenařizoval jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání.9. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 17 954 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 797 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 75 932 Kč sestávající z částky 4 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 070 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 4 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 700 Kč ve výši 2 457 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit zástupci žalobkyně.10. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.