7 C 73/2025-40 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 21 744 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, . (IČO , IČO, ), s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, peněžitá částka byla žalované poskytnuta bankovním převodem na účet žalované č. , č. účtu, , a to po ověření správnosti kontaktu údajů uvedených žalovanou. Původní věřitel (společnost Emmas , právnická osoba, .) identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaná však poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data splatnosti (17. 2. 2024) nevrátila. Žalobkyně po žalované požaduje nesplacenou jistinu úvěru v částce 15 000 Kč, dále poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 6 300,16 Kč a úrok stanovený dle čl. II.2.b smlouvy ve výši 443,84 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 6. 4. 2025.Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (doručení do datové schránky prostřednictvím veřejné datové sítě) bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 vyplývá, že mezi žalobkyní jako postupníkem a společností Emmas credit a.s. jako postupitelem byla postoupena pohledávka za žalovanou. Z podacího lístku ze dne 6. 4. 2025 vyplývá, že žalované byla ze strany právního zástupce žalobkyně zasílána písemnost. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 4. 2025 vyplývá, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni. Dále z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 6. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Žalobkyně dále předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž jsou jakožto účastníci smlouvy uvedeni společnost , právnická osoba, (IČO , IČO, ) jakožto věřitel a žalovaná jakožto úvěrovaný (klient), kdy tato smlouva není podepsána žalovanou. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 23. 6. 2025 vyplývá, že bankovní účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalované. Dne 18. 1. 2024 byla na shora uvedený účet připsána částka 15 000 Kč.Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Právní předchůdce žalobkyně (společnost , právnická osoba, .) převedl dne 18. 1. 2024 na účet vedeném na jméno žalované částku 15 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobkyně zaslal žalované na její bankovní účet dne 18. 1. 2024 částku 15 000 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se společnost zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 17. 2. 2024. Žalobkyně k prokázání těchto svých tvrzení označila a předložila soudu smlouvu o úvěru číslo , spisová značka, ze dne 18. 1. 2024. Žalobkyně však řádně těmito předloženými listinnými důkazy neprokázala, že by mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím komunikace na dálku (§ 2395 a násl. občanského zákoníku a § 1824 a násl. občanského zákoníku), právě o takovém obsahu, který tvrdí v žalobě, když z nich neplyne vůle žalované smlouvu uzavřít. Předložená smlouva o úvěru není opatřena podpisem žalované. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzeného uzavření předmětné smlouvy, když se svou neúčastí při jednání soudu vzdala možnosti být vyzvána k doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o.s.ř.). Soud shledal plnění právního předchůdce žalobkyně na účet žalované plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ze strany žalované nebylo nijak tvrzeno a tím méně prokázáno, že by provedla jakoukoli úhradu žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobkyně neprokázala, kdy vyzvala žalovanou k plnění, neboť z podacího lístku nelze dovodit, že by se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, která se dostala do sféry dispozice žalované dne 26. 6. 2025, následující den, tj. 27. 6. 2025, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 28. 6. 2025 do prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek (§ 1879 občanského zákoníku).Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 15 000 Kč a úroků z prodlení z této částky jdoucích od 28. 6. 2025 do zaplacení a žalobě v této části výrokem I. rozsudku vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do poplatku za poskytnutí úvěru a úroku ve výši 6 744 Kč včetně úroku z prodlení a dále zbytku žalobou uplatněného úroku z prodlení nezbylo soudu než žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnout.Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř., v daném případě nákladů za uhrazený soudní poplatek ve výši 1 088 Kč a nákladů na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Pro úplnost soud ohledně této kvalifikace uvádí, že žalobkyně podala u zdejšího soudu žaloby prakticky totožného znění pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, či , spisová značka, . Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 400 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 500 Kč (3 x 400 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobkyně dále tvoří DPH, jehož je advokát zastupující v této věci dle ověření soudem plátcem, v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 315 Kč. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených částek činí 2 903 Kč (1 088 + 1 500 + 315). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 15 0