8 C 235/2024-68 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 46 153,61 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 9.5.2024 do 29.7.2024 ve výši 1 518,07 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 44 553,61 Kč od 30.7.2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 46 153,61 Kč od 30.7.2024 až do zaplacení a úroku ve výši 7 749,22 Kč. V odůvodnění uvedl, že uzavřel s žalovaným dne 11.10.2022 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, (dále jen „ÚS“). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen „ÚP“). Před uzavřením smlouvy žalobce řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaný prostřednictvím úvěru čerpal 69 930,06 Kč, které se zavázal splatit v měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem. Žalovaný na poskytnutý úvěr nehradil řádně a včas (celkem uhradil 34 177 Kč), žalobce tedy úvěr zesplatnil ke dni 24.4.2024. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 44 553,61 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč.2. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V doplnění žaloby ze dne 9.12.2024 žalobce k výzvě soudu dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zevrubně specifikoval, jak dospěl k závěru o tom, že je žalovaný schopen splácet předmětný úvěr s tím, že vychází ze statistického modelu. Pokud pak zohlednil, že žalovaný má příjem 18 059 Kč a příjem domácnosti činí 70 000 Kč, tak po odečtení statisticky daných nákladů na živobytí (8 090 Kč) a bydlení (10 932 Kč) vyšlo, že žalovanému stále schází dostatek prostředků na splácení předmětného úvěru ve výši 400 Kč měsíčně. Dále žalobce uvedl, že žalovaného lustroval v příslušných registrech a vyžádal si výpis z jeho bankovního účtu co se týče příjmů. Závěrem pak žalobce s odkazem na judikaturu uzavřel, že nelze vyloučit užívání statistických modelů při zkoumání úvěruschopnosti, stejně tak lze vycházet z údajů sdělených spotřebitelem.4. Žalobce předložil ÚS ze dne 11.10.2022 uzavřenou mezi účastníky řízení, jejímž předmětem bylo poskytnutí revolvingového úvěru žalovanému až do výše 10 000 Kč a 3 388 Kč, které se žalovaný zavázal splácet po 4 % dlužné částky (resp. 339 Kč) měsíčně. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních i údaje o poměrech žalovaného, a to že je svobodný, žije u rodičů, a že je zaměstnán s měsíčním příjmem 20 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 70 000 Kč. K této žalobce zároveň doložil ÚP. Z listiny označené jako Úvěrová zpráva vyplynulo, že jsou zde uvedeny osobní údaje žalovaného a dále údaje o jeho stávajících úvěrech. Z listiny označené jako „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ vyplynulo, že byla provedena lustrace žalovaného v interních registrech žalobce a dále v registru NRKI, CEE, ISIR a MVCR. Dále je zde uvedeno, že žalovaný má příjmy ve výši 20 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 70 000 Kč a výdaje domácnosti pak 8 000 Kč, žalovaný nemá děti a výše úvěru činí 45 000 Kč. V listině označené jako „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ žalobce představuje svou metodiku hodnocení úvěruschopnosti klientů, když zejména uvádí, že používá statistický model, jehož užití zevrubně obhajuje, dále uvádí, že používá lustrace v příslušných registrech a dále zde upozornil, že žádný právní předpis nestanoví konkrétní postup při zkoumání úvěruschopnosti. Z výpisu čerpání a splátek žalovaného vyplynulo, že v souvislosti s předmětnou smlouvou od žalobce čerpal celkem 69 930,06 Kč a uhradil zpět 34 177 Kč. Dále žalobce doložil výzvu ke splacení úvěru adresovanou žalovanému ze dne 24.4.2024, kde jej vyzývá k doplacení dluhu do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána. V předžalobní výzvě ze dne 14.5.2024 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána před podáním žaloby. Dále žalobce předložil výpis ze spořícího účtu žalovaného za období od 15.7.2022 do 10.10.2022 z nějž vyplynulo, že žalovaný na tento z blíže neurčených zdrojů za dané období obdržel celkem částku 40 014,26 Kč. Záporné platby činily 38 476,94 Kč, přičemž počáteční a konečný zůstatek z výpisu z účtu nevyplývají. Dále žalobce doložil výpis z běžného účtu žalovaného za období od 12.7.2022 do 11.10.2022, z nějž rovněž nevyplývá počáteční a konečný zůstatek. V září 2022 žalovaný obdržel 16 464 Kč od společnosti , právnická osoba, a 2 500 Kč od , jméno FO, , v srpnu 2022 žalovaný obdržel od zmíněné společnosti 19 043 Kč a několik jednotek tisíc Kč si na běžný účet převedl ze svého spořícího účtu. V červenci 2022 žalovaný obdržel od zmíněné společnosti 18 670 Kč. V den obdržení srpnové mzdy žalovaný učinil záporné transakce ve výši 19 100 Kč. Mzdu za září 2022 žalovaný obdržel 14.9.2022, již dne 29.9.2022 byla jeho bilance za období 15 dnů záporná co do částky 16 000 Kč, obdobná situace byla v července 2022, kdy žalovaný obdržel mzdu dne 15.7.2022 a již dne 28.7.2022 byla jeho bilance za těchto 13 dnů záporná co do částky 18 609,40 Kč.5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobcem shora specifikovanou smlouvu. Žalobce poskytl žalovanému v této souvislosti celkem 69 930,06 Kč, žalovaný žalobci v dané souvislosti uhradil 34 177 Kč. Žalobce zaslal žalovanému výzvy shora uvedené.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.7. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli dle § 2395 občanského zákoníku smlouvu o úvěru shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný čerpal finanční prostředky, jak je shora již také uvedeno. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jednalo o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Jednotlivými ujednáními z úvěrové smlouvy se ovšem soud dále nezabýval, protože tuto neshledal platnou s odkazem na skutečnost, že žalobce nedoložil, že by se řádně zabýval schopností žalovaného předmětný úvěr splácet.8. Z doložených listin vyplývá, že žalobce disponoval jediným objektivním podkladem ilustrujícím poměry žalovaného a tím byly výpisy z jeho dvou účtů. Z těchto ovšem pozitivní závěr o úvěruschopnosti žalovaného nevyplývá. Počáteční a konečné zůstatky z účtů nevyplývají, spořící účet má bilanci zhruba vyrovnanou. V případě běžného účtu je pak zřejmé, ž