8 C 260/2024-42 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 120 574,70 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 4.6.2024 do 26.8.2024 ve výši 4 092,93 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 118 674,70 Kč od 27.8.2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 120 574,70 Kč od 27.8.2024 až do zaplacení a úroku ve výši 17 480,48 Kč. V odůvodnění uvedl, že uzavřel s žalovaným dne 28.5.2019 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, (dále jen „ÚS“). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen „ÚP“). Před uzavřením smlouvy žalobce řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaný prostřednictvím úvěru čerpal 280 284 Kč, které se zavázal splatit v měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem. Žalovaný na poskytnutý úvěr nehradil řádně a včas (celkem uhradil 195 750 Kč), žalobce tedy úvěr zesplatnil ke dni 20.5.2024. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 118 674,70 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč.2. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Žalobce byl při jednání dne 22.11.2024 poučen dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. nechť doplní důkazy a tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v zájmu úspěchu ve věci. Žalobce k výzvě soudu již ničeho nedoplnil, k dalšímu jednání se nedostavil.3. Žalobce předložil ÚS ze dne 28.5.2019 uzavřenou mezi účastníky řízení, jejímž předmětem bylo poskytnutí revolvingového úvěru žalovanému až do výše 20 000 Kč a 9 331 Kč, které se žalovaný zavázal splácet po 4 % dlužné částky (resp. 1 952 Kč) měsíčně. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních i údaje o poměrech žalovaného, a to že je svobodný, žije u rodičů, a že je zaměstnán s měsíčním příjmem 24 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 18 000 Kč. K této žalobce zároveň doložil ÚP. Z listiny označené jako Úvěrová zpráva vyplynulo, že jsou zde uvedeny osobní údaje žalovaného a dále údaje o jeho stávajících úvěrech. Z listiny označené jako „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ vyplynulo, že byla provedena lustrace žalovaného v interních registrech žalobce a dále v registru NRKI, CEE, ISIR a MVCR. Dále je zde uvedeno, že žalovaný má příjmy ve výši 24 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 18 000 Kč a výdaje domácnosti pak 18 000 Kč, žalovaný nemá děti a výše úvěru činí 120 000 Kč. V listině označené jako „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ žalobce představuje svou metodiku hodnocení úvěruschopnosti klientů, když zejména uvádí, že používá statistický model, jehož užití zevrubně obhajuje, dále uvádí, že používá lustrace v příslušných registrech a dále zde upozornil, že žádný právní předpis nestanoví konkrétní postup při zkoumání úvěruschopnosti. Z výpisu čerpání a splátek žalovaného vyplynulo, že v souvislosti s předmětnou smlouvou od žalobce čerpal celkem 280 284 Kč a uhradil zpět 195 750 Kč. Dále žalobce doložil výzvu ke splacení úvěru adresovanou žalovanému ze dne 20.5.2024, kde jej vyzývá k doplacení dluhu do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána. V předžalobní výzvě ze dne 6.6.2024 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána před podáním žaloby.4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobcem shora specifikovanou smlouvu. Žalobce poskytl žalovanému v této souvislosti celkem 280 284 Kč, žalovaný žalobci v dané souvislosti uhradil 195 750 Kč. Žalobce zaslal žalovanému výzvy shora uvedené.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP ve znění účinném do 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli dle § 2395 občanského zákoníku smlouvu o úvěru shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný čerpal finanční prostředky, jak je shora již také uvedeno. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jednalo o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Jednotlivými ujednáními z úvěrové smlouvy se ovšem soud dále nezabýval, protože tuto neshledal platnou s odkazem na skutečnost, že žalobce nedoložil, že by se řádně zabýval schopností žalovaného předmětný úvěr splácet.8. Z doložených listin nevyplývá, že by žalobce disponoval jediným objektivním podkladem ilustrujícím poměry žalovaného (typicky výpis z účtu, výplatní pásky apod.). Příjmy domácnosti nebyly ověřeny rovněž nijak, není také zřejmé, jakých osob a v jakém počtu se mají týkat a v jaké výši a zda vůbec se mají promítat do poměrů žalovaného. Ze samé skutečnosti, že spotřebitel po určitou dobu úvěr splácí, nelze automaticky uzavřít, že úvěruschopnost byla řádně zkoumána. Tato musí být dána vždy v momentě poskytnutí úvěru a poskytovatel úvěru tuto náležitě zjistit. Nelze např. bez dalšího náležitě dovodit, z jakého důvodu byl úvěr po určitou dobu řádně splácen, mohlo se jednat o financování stávajícím či jinými úvěry apod., zatížením jiných členů domácnosti, jejichž poměry jsou neznámé a je otázka jejich relevantnosti pro dané zkoumání bez znalosti bližších pravidel a fungování daného soužití. Jistě nelze paušálně odmítnout užití různých statistických a ekonomických modelů, nicméně zde je nutné přihlédnout k povaze a důvěryhodnosti vstupních dat a ve výsledku také posoudit relevantnost výsledků takové činnosti. Z důvodu absence důkazů nelze uzavřít pozitivní závěr o úvěruschopnosti žalovaného a tedy i o platnosti uzavřené ÚS, k výzvě soudu žalobce ničeho nedoložil, tvrzení nedoplnil. Svou neúčastí při dalším jednání soudu se žalobce vzal možnosti být opětovně poučen dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a především důkazy v dané otázce (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ze dne 23.5.2012).9. Je pravdou, že zákon o SP ve znění účinném v době uzavření předmětné smlouvy v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez