8 C 360/2024-115 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 12 346 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 8 340 Kč za dobu od 14.3.2024 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný dne 25.9.2023 čerpal úvěr ve výši 6 000 Kč, který se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 180 Kč a poplatkem za poskytnutí ve výši 2 160 Kč do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Jelikož žalovaný úvěr řádně a včas neuhradil, je dle uzavřené smlouvy povinen uhradit ještě poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, 800 Kč za emailové a SMS upomínky a 1 000 Kč za písemné upomínky. V souladu se smlouvou je pak také žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně, konkrétně pak 1 506 Kč. Pohledávku z předmětné smlouvy postoupila shora zmíněná společnost společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, , tato společnost pak následně společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, a poslední zmíněná společnost pak následně postoupila pohledávku žalobci. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky.2. Žalobce se z jednání omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Z potvrzení o platbě ze dne 19.10.2023 vyplynulo zaslání 6 000 Kč na účet č. , č. účtu, uvedený v níže specifikované smlouvě o úvěru. Dále žalobce doložil smlouvu o úvěru ze dne 24.9.2023, kterou měla uzavřít elektronicky společnost , právnická osoba, . s žalovaným včetně formuláře s informacemi o úvěru a obchodních podmínek sjednaných jako její součást. Z výpisu z blíže neurčeného elektronického systému vyplynul soupis a typ upomínek zasílaných žalovanému. K tomu žalobce doložil dvě upomínky adresované žalovanému společností , právnická osoba, . bez dokladu jejich odeslání či doručení. Dále žalobce doložil předžalobní upomínku adresovanou žalovanému právním zástupcem žalobce, která byla dle přiloženého podacího archu žalovanému odeslána před podáním žaloby. Dále žalobce doložil smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 21.5.2024, z níže je zřejmé, že touto došlo k postoupení předmětné pohledávky ze společnosti , právnická osoba, . na společnost , právnická osoba, Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.5.2024 pak vyplynulo postoupení předmětné pohledávky ze společnosti , právnická osoba, na společnost , právnická osoba, Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31.8.2024 vyplynulo, že společnost , právnická osoba, postoupila předmětnou pohledávku žalobci.4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce zaslal dne 19.10.2023 na bankovní účet žalovaného 6 000 Kč na základě smlouvy uzavřené elektronicky mezi stranami sporu. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobci, jak je shora uvedeno a žalovanému zaslána předžalobní upomínka.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak ani nijak netvrdil, že by se jeho právní předchůdce schopností splácet úvěr zabýval, k dané skutečnosti nedoložil žádné důkazy. Nebylo tedy nijak tvrzeno a tím méně pak prokázáno, že by právní předchůdce žalobce postupoval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP. Soudu tak nezbylo nic jiného než přijmout závěr, že se právní předchůdce žalobce zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nezabýval, resp. tuto skutečnost nijak nedoložil, a že tedy předmětný úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 zákona o SP. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být poučen dle § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit v ohledu zkoumání úvěruschopnosti tvrzení a důkazy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ze dne 23.5.2012).7. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 2 500 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musel být žalovaný vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, datum zaslání předžalobní upomínky).8. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy byl žalovaný ve věci většinově úspěšný, nicméně žádné náklady řízení neuplatnil a žádné náklady na jeho straně z proběhlého řízení ani nevyplývají.