8 C 367/2024-36 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 12 532 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 12 532 Kč za dobu od 13.10.2023 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že dne 12.9.2023 uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, která byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku v elektronické formě, konkrétně pak prostřednictvím formuláře na webu žalobce, což žalobce dále zevrubně popsal. Na základě této smlouvy žalovaná obdržela od žalobce ve třech platbách celkem 10 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 2 650 Kč do 12.10.2023. Žalovaná tak řádně neučinila, když na dluh uhradila pouze 5 698 Kč, žalobci tedy vzniklo právo požadovat zákonný úrok z prodlení a dále dle smlouvy rovněž sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 10 000 Kč, a to za dobu od 13.10.2023 do 16.8.2024 ve výši 3 080 Kč. Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalované vyžádal informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalované, přičemž žalovaná je dle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinna poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalované. Žalobce tedy splnil svou zákonnou povinnost, když řádně prověřil úvěruschopnost žalované. Náklady na uplatnění představují poplatek ve výši 500 Kč za každou z pěti zaslaných upomínek. Žalovaná byla žalobcem před podáním žaloby marně vyzvána k úhradě dluhu, na nějž ničeho neuhradila.2. Žalobce se z jednání omluvil, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Z výpisu z bankovního účtu žalobce vyplynulo, že tento dne 12.9.2023 odeslal částku 2 000 Kč na účet č. , č. účtu, a na tento pak ještě dne 23.9.2023 částku 4 000 Kč a dne 25.9.2023 dalších 4 000 Kč. Z protokolu o vlastnictví účtu vyplynulo, že zmíněný bankovní účet je veden na žalovanou. Dále žalobce předložil Smlouvu o zápůjčce včetně dvou dodatků, kde jsou jako smluvní strany uvedeny žalobce a žalovaná a kde je vymezen již shora specifikovaný závazek a Všeobecné obchodní podmínky, obě s uvedeném PIN kódu místo podpisu žalované. Dále žalobce předložil celkem pět upomínek bez dokladu odeslání žalované. Posledním důkazem pak byla předžalobní výzva ze dne 1.8.2024 adresovaná žalované, jež byla dle podacího lístku odeslána stejného dne.4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce zaslal na bankovní účet žalované 10 000 Kč na základě smlouvy uzavřené elektronicky mezi stranami sporu.5. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval, tedy postupoval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP, k čemuž nicméně nedoložil žádné důkazy. Soudu tak nezbylo nic jiného než přijmout závěr, že se žalobce zkoumáním úvěruschopnosti žalované nezabýval, resp. tuto skutečnost nijak nedoložil, a že tedy předmětný úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 zákona o SP. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být poučen dle § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit v ohledu zkoumání úvěruschopnosti tvrzení a důkazy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ze dne 23.5.2012).7. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinna vrátit částku 10 000 Kč poníženou o dosavadní platby žalované ve výši 5 698 Kč na výsledných 4 302 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaná v řízení zůstala pasivní, soud nezjišťoval její možnosti a uložil jí dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musela být žalovaná vědoma již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, datum zaslání předžalobní upomínky).8. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy byla žalovaná ve věci většinově úspěšná, nicméně žádné náklady řízení neuplatnila a žádné náklady na její straně z proběhlého řízení ani nevyplývají.