20 C 97/2020-61 — Okresní soud v Děčíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Žalobkyně se návrhem ze dne 30. 3. 2020 domáhala zrušení vyživovací povinnosti k synovi [celé jméno žalovaného], narozenému [datum], která byla stanovena naposledy rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve znění s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalovaný se ve věci při jednání soudu dne 3. 9. 2021 vyjádřil tak, že sice studuje ČVUT v Praze, ale zároveň je od 1. 5. 2020 OSVČ a od tohoto data je schopen sám se živit. Při jednání soudu dne 3. 9. 2021 účastníci prohlásili za nesporné, že žalovaný je schopen sám se živit od 1. 5. 2020. Dle ust. § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. S ohledem na shora uvedené, zejména s ohledem na shodné prohlášení účastníků, že žalovaný je od 1. 5. 2020 schopen sám se živit rozhodl soud v souladu s § 91 o. z. tak, že od 1. 5. 2020 zrušil vyživovací povinnost žalobkyně k žalovanému.