6 C 368/2022-16 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 394,81 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je poskytovatelem služeb elektronických komunikací provozující vlastní síť elektronických komunikací, v jejímž rámci umožňuje účastníkům na základě Všeobecných podmínek využívat služeb jiných subjektů. Jde o služby tzv.„ třetích stran“ (typicky různé audiotextové služby, hlasování v TV a rozhlasových soutěžích, horoskopy apod.). Žalovaný se žalobkyní uzavřel dne [datum] účastnickou smlouvu o poskytování služeb [číslo]. Souběžně s účastnickou smlouvou uzavřela žalobkyně dne [datum] smlouvu [číslo], na základě žalobkyně poskytla žalovanému tzv.„ koncové zařízení pro příjem služeb elektronických komunikací“ – [anonymizována tři slova] [příjmení] [příjmení] za cenu 2 677 Kč, přičemž žalovaný uhradil při převzetí zařízení částku 277 Kč. Toto zařízení bylo žalovanému předáno, přičemž ten se zavázal zaplatit za ně, a to ve splátkách. Žalovaný splátky žalobkyni řádně nehradil. Proto žalobkyně přistoupila k jednostrannému zesplatnění nezaplacené částky 2 394,81 Kč a vyzvala žalovaného k jejímu zaplacení. Žalovaný k výzvě žalobkyně dlužnou částku neuhradil, ve věci se nevyjádřil. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena kupní smlouva, na základě které žalobkyně žalovanému předala zařízení odpovídající kupní ceně koncového zařízení pro příjem služeb elektronických komunikací. Dlužné částky však žalovaný nezaplatil ani přes upomínku. Tato zjištění soud učinil z příslušných faktur žalobkyně a z upomínky o zaplacení. Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 2 394,81 Kč odpovídající kupní ceně zařízení. V dané věci byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena kupní smlouva ve smyslu ustanovení § 2079 a násl. obč. zák. Kupní smlouvou se přitom prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Žalobkyně své zákonné povinnosti dostála, když kupujícímu koncové zařízení předala. Naopak žalovaný evidentně za toto koncové zařízení, jenž se stal vlastníkem, žalobkyni nezaplatil. Proto soud zavázal žalovaného ke splnění výše uvedené povinnosti rozsudečným výrokem. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 394,81 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.