21 C 190/2023-21 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 570,29 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektrické energie v odběrném místě na adrese [adresa]. Žalobkyně dále požadovala přiznání práva na zaplacení smluvní pokuty ve výši 19 200 Kč s tím, že strany si ve smlouvě na dodávku elektřiny sjednaly pro případ, že žalobkyně odstoupí od smlouvy v souladu s energetickým zákonem z důvodu opakovaného porušení platebních povinností souvisejících s dodávkou ze strany žalovaného, smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklou pro zákazníka nasmlouvané elektřiny ve výši 800 Kč pro kategorii domácnost a 4 000 Kč pro kategorii maloodběratel a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky do konce trvání smlouvy. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou záloh za období od měsíce [číslo] do měsíce [číslo], odstoupila žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne [datum] a ukončila dodávku elektřiny a žalovanému byla proto vyúčtována smluvní pokuta ve výši 19 200 Kč – tj. 800 Kč x 24 měsíců. Smluvní pokuta byla vyúčtována fakturou splatnou dne [datum]. Dlužná částka nebyla uhrazena ani po předžalobní upomínce ze dne [datum] a ze dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci na základě výzvy rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny číslo ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným má soud za zjištěné, že žalobkyně se zavázala umožnit odběr elektřiny v odběrném místě [adresa] a žalovaný se zavázal za realizovaný odběr elektrické energie zaplatit kupní cenu dle platného ceníku v souladu s [anonymizováno] obchodními podmínkami, které jsou přílohou výše uvedené smlouvy. Z faktury [číslo] vystavené dne [datum] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 21 370,29 Kč za spotřebu elektřiny v období od [datum] do [datum], a to se splatností do [datum] a Z faktury [číslo] vystavené dne [datum] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 19 200 Kč představující smluvní pokutu za měsíce [číslo] až [číslo], a to se splatností do [datum] Smluvní pokuta je požadována v souladu se smlouvou za 24 měsíců po 800 Kč. Podle § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona se smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. Součástí smlouvy o dodávce elektřiny musí být ujednání o odpovědnosti za odchylku. Smlouva o dodávce elektřiny se zákazníkem musí dále obsahovat výčet odběrných míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny, délku výpovědní doby, ne delší než 3 měsíce, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek a dobu trvání závazku. Podle § 1813 věty první o. z. se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Žalobkyně se v posuzované věci domáhá jednak smluvní pokuty za dobu následující po ukončení dodávky v důsledku odstoupení žalobkyně od smlouvy z důvodu opakovaného porušení platebních povinností souvisejících s dodávkou ze strany žalované a jednak za zaslání upomínky. Soud má za to, že smluvní pokuta 800 Kč za každý měsíc do sjednaného ukončení smlouvy není v rozporu s požadavkem přiměřenosti a nezakládá významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele. Smyslem a účelem smluvní pokuty je zajištění plnění povinností, které jsou obsahem závazku, a to pod pohrůžkou majetkové sankce. Současně plní rovněž funkci paušalizované náhrady škody, kdy věřitel nemusí prokazovat vznik škody ani její výši, přičemž povinnost k zaplacení smluvní pokuty vzniká bez ohledu na to, zda věřiteli vůbec nějaká škoda vznikla. Přiměřenost sjednání smluvní pokuty a její výše je nutno posuzovat především s ohledem na okolnosti, za nichž byla sjednána, s přihlédnutím k účelu, který sleduje. V daném případě byla smluvní pokuta sjednána ve smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny, žalovaná jako spotřebitel tak měl možnost se s příslušným ustanovením seznámit. Lze jistě souhlasit s takovým postupem, kdy žalobkyně na jedné straně poskytne žalované dlouhodobou jistotu (zde 30 měsíců) dodávek elektřiny za výhodnější cenu a na straně druhé požaduje zajištění řádného plnění především sjednaných platebních povinností žalovanou. Je pochopitelné, že žalobkyně jako obchodník s elektřinou má povinnost zajistit dodávky pro všechny své zákazníky, je jistě smluvně vázána ke svým dodavatelům a dalším subjektům při své ekonomické činnosti, a každé narušení smluvně zajištěné stability podnikatelského prostředí pro ni může mít negativní dopady včetně možného vzniku škody. V posuzované věci bylo zjištěno, že žalovaný sjednané zálohy nezaplatil. Za této situace se soudu jeví jako zcela přiměřené, že případná škoda vzniklá žalobkyni v důsledku předčasného ukončení smluvního vztahu je kompenzována částkou 800 Kč za každý měsíc ušlého plnění. Je nutno zdůraznit, že smluvní pokuta nastupuje jako důsledek odstoupení od smlouvy pro neplnění platebních povinností žalovaným; dostál-li by žalovaný svým smluvně sjednaným povinnostem, žalobkyně by neměla důvod od smlouvy odstoupit, její povinnost dodávat elektřinu do odběrného místa by dále trvala. V této souvislosti soud připomíná jednu ze starořímských právních zásad„ pacta sunt servanda“, tedy že smlouvy se mají plnit. V daném případě nebyla ze strany žalovaného neplatnost sjednané smlouvy namítána. Jde proto„ pouze“ o posouzení, zda ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny ve smyslu § 1813 o. z. zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, a zda tak jde o ujednání zakázané, k němuž nelze přihlížet. Soud ze shora uvedených důvodů uzavřel, že ujednání o smluvní pokutě v daném případě v rozporu s požadavkem přiměřenosti není a jako takové tedy nezakládá významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Jedná se o smluvní ujednání, k němuž nebyl žalovaný ani žádným způsobem nucen, neboť je obecně známo, že na trhu s elektřinou existuje řada dodavatelů, s nimiž je možno smlouvu o dodávce uzavřít. Uvedené ujednání nelze ve smyslu § 1813 o. z. vnímat jako zakázané. Jak bylo shora vyloženo, samotné ujednání o smluvní pokutě není v rozporu s požadavkem přiměřenosti, navíc v rámci smluvní volnosti nic nebránilo žalovanému v tom, aby se pokusil se žalobkyní dojednat jiné smluvní podmínky, ev. uzavřít smlouvu o dodávce s jiným dodavatelem za jiných podmínek. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 802 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 624 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 570,29 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.