13 C 331/2024-54 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) dne 20. 12. 2020 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v 78týdenních splátkách po 821 Kč, spolu se sjednaným příslušenstvím, do 19. 6. 2022. Žalovaná peněžní prostředky vrátila ve výši 25 721 Kč.Dále dne 28. 6. 2021 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v 78týdenních splátkách po 420 Kč splatných do 26. 12. 2022, spolu se sjednaným příslušenstvím, kdy žalovaná vrátila pouze částku 3 120 Kč.Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to tak, že provedla vyhodnocení informací od žalované před uzavřením smlouvy a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenaných v zákaznické kartě.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s uvedeným postupem souhlasili a věc lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů.4. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 20. 12. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, žalovaná se zavázala je splácet částkou 821 Kč v 78týdenních splátkách. Zároveň se zavázala uhradit žalobkyni poplatek ve výši 33 963 Kč, vč. úroku 88 % ročně (RPSN 150,23 %).5. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 28. 6. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnou peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala je splácet částkou 420 Kč v 78týdenních splátkách. Zároveň se zavázala uhradil žalobkyni poplatek ve výši 17 731 Kč, vč. úroku 88 % ročně (RPSN 161,71 %).6. Z tabulek umoření soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 30 000 Kč, resp. 15 000 Kč dne 20. 12. 2020, resp. 28. 6. 2021, přičemž na poskytnuté úvěry uhradila celkem 25 721 Kč, resp. 3 120 Kč.7. Ze zákaznické karty ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že při poskytování peněžních prostředků právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí s rodiči, je vdaná, má , Anonymizováno, vyživovací povinnost, její pravidelný měsíční příjem je 15 077 Kč, výdaje žalované činí 2 500 Kč měsíčně. Žalovanou sdělené údaje právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z potvrzení o vyplacených dávkách , podezřelý výraz, pojištění.8. Ze zákaznické karty ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že při poskytování peněžních prostředků právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí s rodiči, je vdaná, má , Anonymizováno, vyživovací povinnost, její pravidelný měsíční příjem je 14 700 Kč, další příjmy činí 8 200 Kč a výdaje žalované činí 1 200 Kč měsíčně a 3 612 Kč měsíčně jako interní splátky. Žalovanou sdělené údaje právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z výpisu z bankovního účtu za duben a květen.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na postoupení pohledávek ze shora specifikovaných smluv za žalovanou Totéž bylo zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023.10. Výzvou ze dne 28. 3. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, a to do 12. 4. 2024, jak soud zjistil z příslušné výzvy a podacího lístku , právnická osoba, ., z 2. 4. 2024.11. Na základě provedeného dokazování, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.12. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a 15 000 Kč a žalovaná se zavázala je vrátit formou splátek po 821 Kč týdně v 78 splátkách, resp. po 420 Kč týdně v 78 splátkách, přičemž žalovaná čerpala tyto prostředky v plné výši a vrátila v prvém případě pouze částku 25 721 Kč a v druhém případě 3 120 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované tak, že právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí s rodiči, je vdaná, její čistý příjem představovaly v prvním případě (úvěr 30 000 Kč) příjmy z , podezřelý výraz, pojištění a v druhém případě (úvěr 15 000 Kč) příjmy ze zaměstnání v průměrné výši za měsíce duben a květen 14 700 Kč. Výdaje žalovaná uvedla ve výši 2 500 pro úvěr v roce 2020 a v částce 1 200 Kč v roce 2021, vyjma interních splátek v částce 3 612 Kč měsíčně. Žalovanou sdělené údaje byly ověřeny, co do příjmu, výpisem z účtu a výměrem , podezřelý výraz, pojištění. Výdaje právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobkyně v důsledku prodlení žalované se splácením dluhu, vyzvala žalovanou k vrácení zbytku dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaná nad rámec výše uvedeného neuhradila ničeho.13. Na základě shora uvedeném závěru o skutkovém stavu, posoudil soud věc po právní stránce takto. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Jelikož shora uvedenou smlouvou žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela jí jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Dle § 86 z. s. ú., je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú., třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy, povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.15. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužních bude schopen dluh splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C-679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to z úřední povinnosti, nikoliv jen na návrh dlužníka.16. S ohledem na tuto judikaturu, je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou, nejen dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplat