13 C 345/2024-43 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 14 378 Kč s přísl. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) dne 29. 1. 2021 uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 52 pravidelných splátkách po 327 Kč splatných týdně do 28. 1. 2022 spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 2 616 Kč.Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to tak, že provedla vyhodnocení informací od žalované před uzavřením smlouvy a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalované zaznamenaných v zákaznické kartě.2. Žalovaná se nevyjádřila.3. Podle § 115a o.s.ř. rozhodoval soud bez nařízení jednání, neboť účastníci s uvedeným postupem souhlasili a soud má za to, že věc lze rozhodnout na základě účastníky předložených důkazů.4. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 29. 1. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala je splácet částkou 327 Kč v 52 splátkách splatných týdně. Zároveň se zavázala uhradit žalobkyni poplatek ve výši 8 994 Kč a další příslušenství ve výši 1 560 Kč za doplňkové pojištění.5. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 8 000 Kč dne 29. 1. 2021, přičemž na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku 2 616 Kč.6. Ze zákaznické karty ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že při poskytování peněžních prostředků právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bydlení. Je svobodná, má dvě vyživované osoby a její čistý měsíční příjem činí 10 000 Kč, kdy se jedná o příjem z dávek – mateřská. Další příjmy žalovaná uvedla ve výši 11 000 Kč a její ostatní příjmy ve výši 500 Kč. Výdaje žalované činí 5 000 Kč měsíčně. Žalovanou sdělené údaje právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z potvrzení o příjmu 2020 a výměru dávky – mateřské.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, z její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek ze dne 21. 9. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodla na postoupení pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, za žalovanou ke dni 27. 9. 2023.8. Výzvou ze dne 15. 2. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek do 1. 3. 2024 pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy a podacího lístku.9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázal je vrátit formou splátek po 327 Kč týdně v 52 splátkách, přičemž žalovaná čerpala prostředky v plné výši a vrátila částku ve výši 2 616 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované tak, že právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bydlení, je svobodná, a její čistý měsíční příjem činí 10 500 Kč, výdaje činí 5 000 Kč měsíčně. Žalovanou sdělené údaje ověřila co do příjmů z rozhodnutí o přiznání dávky a potvrzení o příjmu, další příjmy a výdaje právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně v důsledku prodlení žalované se splácením dluhů vyzvala žalovanou k vrácení zbytku dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaná nad rámec výše uvedeného neuhradila ničeho.10. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.11. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z. proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.12. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.13. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.14. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že vyšla z žalovanou sdělených údajů, kdy příjmy žalované ověřila řádným a dostatečným způsobem co do částky 10 000 Kč, ale další deklarované příjmy a výdaje žalované nikterak neověřila.15. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. , spisová značka, , č.j. , incidenční spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, č.j. , incidenční spisová značka, , rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. , spisová značka, , v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.16. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované nikterak neověřila co do výdajové stránky, když naprosto rezignovala na elementární ověření výše výdajů žalované. Žalovanou uváděné měsíční výdaje 5 000 Kč jsou dle názoru soudu natolik nízké, že žalobkyně měla věnovat zvýšenou pozornost a ověřit, zdali žalovanou uváděné životní měsíční výdaje