13 C 74/2024-30 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se svou žalobou domáhá vydání soudního rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni žalovanou částku s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena dne 16. 12. 2022 smlouva o zápůjčce na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, zaslané na účet č. , č. účtu, , dne 16. 12. 2022 a žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 4 320 Kč, když vše bylo splatné ve třech měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne 22. 2. 2023. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas a ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaný na svůj dluh uhradil 8 200 Kč.Žalovaná strana se ve věci samé nevyjádřila.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a zák. č. 99/1993 Sb., o. s. ř., neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem soudu souhlasili.Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy.Z výpisu z běžného účtu za období 1. 12. 2022 – 31. 12. 2022, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a. s., bylo zjištěno, že dne 16. 12. 2022 byla zaslána platba 12 000 Kč na č. účtu , č. účtu, – , Jméno zainteresované osoby 0/0, .Z výzvy k úhradě před podáním žaloby bylo zjištěno, že žalovaný byl dopisem ze dne 19. 10. 2023 vyzván k úhradě dluhu vůči žalobkyni a dle podacího lístku , právnická osoba, ., byla písemnost žalovanému zaslána dne 19. 10. 2023.Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 12. 2022 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, kdy žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku splatit dle ujednání ve smlouvě uvedených.Z upomínky ze dne 19. 1. 2023 vyplývá, že žalovaný byl upomenut o zaplacení dluhu, který měl vůči žalobkyni. Dále byl opakovanými výzvami k úhradě vyzván k zaplacení, a to dne 12. 3. 2023 a 27. 2. 2023.Z oznámení o zesplatnění úvěru – výzva k úhradě z 18. 2. 2023 se podává, že takto bylo postupováno vůči žalovanému a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu a dále pak ještě upomínkou ze dne 30. 1. 2023.Soud vyzval žalující stranu k doložení jak a v jakém rozsahu byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím poskytnutého úvěru a jak konkrétně byly zjištěné informace ověřovány.Na to žalobkyně reagovala tak, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení, předpokládá, že smlouva o spotřebitelském úvěru bude shledána neplatnou a nechť je věc posuzována jako bezdůvodné obohacení a žalovaný nechť vrátí vše, co mu bylo dle smlouvy poskytnuto.V návaznosti na § 419 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byla smlouva mezi účastníky uzavřena tak, že tuto žalovaný uzavíral jako spotřebitel a dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet zejména sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Pokud poruší tuto povinnost je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1, zák. o spotřebitelském úvěru ve znění v době uzavření smlouvy, neplatná a k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.Jak má soud za prokázáno žalobkyně řádným způsobem úvěruschopnost nezkoumala, k výzvě soudu nedoložila žádné rozhodné skutečnosti, které se tohoto týkají, rovněž nepředložila důkazy jak případně ověřovala konkrétně u žalovaného úvěruschopnost, když sama soudu sdělila, že stran těchto skutečností nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného stran tohoto, soudu nic nepředložila, je tato smlouva, která byla mezi stranami uzavřena, absolutně neplatná. Z daného vyplývá, že žalobkyně žalovanému vyplatila částku 12 000 Kč bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, a proto je povinen tuto částku vrátit dle § 2991 o. z. Soud v daném případě zohlednil tu skutečnost, že žalovaný na svůj dluh již uhradil částku 8 200 Kč a je proto povinen zaplatit žalobkyni částku 3 800 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu, žalovaný na toto žádným způsobem nereagoval, dostal se se splněním svého závazku do prodlení a žalobkyni vzniklo, dle § 1968 a dle § 1970 o. z., právo požadovat úrok z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbytku požadovaného nároku, byla žaloba zamítnuta tak, jak se podává ve výroku II. tohoto rozsudku.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, zák. č. 99/1963 Sb. o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, co do 46 %, částku 1 035,92 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z odměny za tři úkony právní služby po á 300 Kč dle § 14b odst. 1, písm. c) bod 3 a § 11 odst. 1, písm. a), d), vyhl. č. 177/1996 Sb., a. t., a za tři režijní paušály po á 100 Kč, dle § 14b, odst. 5, písm. a) a. t., a 21 % DPH z těchto částek.O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.