14 C 340/2024-42 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 18 846 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 27. 4. 2021 uzavřena nájemní smlouva, na základě které přenechala žalobkyně žalovanému do užívání byt č. , hodnota, na adrese , adresa, . Nájemní vztah skončil uplynutím sjednané nájemní doby, a to ke dni 31. 10. 2022. Žalovaný však byt užíval až do 31. 12. 2022, a to bez právního důvodu. Žalovaný tak za uvedené dva měsíce dluží ekvivalent sjednaného nájemného ve výši 7 122 Kč měsíčně. Dále dluží žalobkyni na službách spojených s užíváním bytu částku 4 602 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Z nájemní smlouvy ze dne 27. 4. 2021 má soud za prokázáno, že žalobkyně přenechala žalované k užívání byt č. , hodnota, na adrese , adresa, . Dodatkem č. , hodnota, ze dne 20. 4. 2022 byla sjednána výše nájmu na částku 7 122 Kč. Dodatkem č. , hodnota, ze dne 15. 7. 2022 byl sjednán nájem do dne 31. 10. 2022.4. Z protokolu u předání bytu ze dne 31. 12. 2022 má soud za prokázáno, že k uvedenému dni předal žalovaný byt zpět žalobkyni.5. Z vyúčtování služeb ze dne 31. 3. 2023 má soud za prokázáno, že žalovaný na službách spojených s užíváním bytu dluží částku 4 602 Kč.6. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 18 846 Kč s příslušenstvím odpovídající neuhrazenému dluhu, který mu vznikl v souvislosti s užíváním bytu dle nájemní smlouvy ze dne 27. 4. 2021. Mezi účastníky byla uzavřena ve smyslu ust. § 2235 o. z. nájemní smlouva o nájmu bytu, na základě které přenechala žalobkyně žalovanému do užívání byt. Žalovaný se zavázal hradit sjednané nájemné a poplatky spojené s užíváním bytu. Žalovaný však byt po skončení nájemní smlouvy ihned neopustil, opustil ho až po dalších dvou měsících, a proto má žalobkyně dle ust. § 2295 o. z. právo na náhradu ve výši sjednaného nájemného. Právo žalobkyně na doplacení dlužné částky za služby spojené s užíváním bytu poté vychází z ust. § 2247 o. z. Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes výzvu, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku, a proto má žalobkyně právo na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 840,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 846 Kč sestávající z částky 1 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 480 Kč ve výši 1 360,80 Kč.