21 C 208/2023-35 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalovaný a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ , IČO, byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, . Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši , částka, , kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Převzetí finančních prostředků žalovaný stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. , adresa, s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši , částka, , který představoval smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Celkově se žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši , částka, v 78 pravidelných týdenních splátkách. Splatnost poslední splátky připadala na , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka s účinností ke dni , datum, postoupena na žalobkyni.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Za situace, kdy se zástupce žalobkyně z účasti na jednání omluvil a souhlasil s projednáním věci bez své přítomnosti, soud podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal věc bez přítomnosti účastníků; při rozhodování vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů., právnická osoba, listiny nazvané jako „Smlouva o zápůjčce“ č. , tel. číslo, ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tuto vrátit v týdenních splátkách. RPSN u smlouvy bylo vypočteno ve výši 150,23 %, kdy úrokové navýšení bylo sjednáno jako pevné ve výši 15 % ročně. Žalovaný se zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši , částka, spolu s poplatkem ve výši , částka, , tedy uhradit celkem právní předchůdkyni žalobkyně částku , částka, . V rámci ujednání byla rovněž sjednána smluvní pokuta za prodlení s úhradou ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně níž by byl žalovaný v prodlení a doplňkové pojištění ve výši , částka, .Anonymizovaný odstavec5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, z její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na postoupení pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy za žalovaným, což bylo žalovanému oznámeno dopisem, o jehož odeslání svědčí podací , tituly před jménem6. Výzvou ze dne , datum, zástupce žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy, přičemž výzva byla odeslána dne , datum, , jak soud zjistil z příslušného podacího archu.7. Žalobkyně dále předložila výpisu z účtu žalovaného za měsíce říjen až prosinec , adresa, , na kterých jsou toliko údaje o příjmech - výplaty, a to jen za měsíce 11/2020 a 12/2020 a od dalších společností, žalovaným neuvedených.8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:9. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal částku úvěru vrátit spolu s poplatkem ve výši , částka, představujícím smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Právní předchůdkyni žalobkyně žalovaný vrátil celkem částku , částka, , následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného tak, že předložených výpisů z běžného účtu ověřila příjmy žalovaného ze zaměstnání, které deklaroval ve výši , částka, měsíčně a ostatní příjmy domácnosti ve výši , částka, . Žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného se splácením dluhů vyzvala žalovaného k vrácení zbytku dlužné částky a následně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaný zbytek dluhu neuhradil.10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:11. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.12. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen, před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.13. Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr , právnická osoba, pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.14. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od , datum, je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.15. V posuzované věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že si zajistila toliko výpisy z účtu žalovaného, kde byly ovšem uvedeny toliko příjmy za 3 předcházející měsíce a ostatní údaje byly začerněny, včetně historie plateb. Právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala deklarovaný příjem - a to například pracovní smlouvou a ani příjmy domácnosti (uvedené ve výši , částka, ), respektive je nikterak neověřila, kdy vyšla pouze z tvrzení žalovaného. Soud uvádí, že dle jeho názoru, měla právní předchůdkyně žalobkyně brát do úvahy pouze příjmy žalovaného, neboť on je jediným žadatelem a on je tudíž jediným povinným k úhradě dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně dle názoru soudu vůbec nezkoumala měsíční výdaje žalovaného, tedy nezjišťovala, kolik hradí za nájemní bydlení, za povinné platby (vodné, stočné, elektřina), výdaje na stravu a ošacení. Dle zákaznické karty na všechny tyto (nezkouman