21 C 88/2024-20 — Okresní soud v Děčíně

1.Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku , částka, , kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti – do , datum, , nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaný na dlužnou částku nezaplatil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud na základě výzvy ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a o věci rozhodl bez nařízení jednání.3. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal úvěr zaplatit do , datum, spolu s poplatkem ve výši , částka, .4. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že společnost žalobkyně dne , datum, zaslala na účet č. , č. účtu, částku ve výši , částka, .5. Předžalobní upomínkou vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu v dodatečné lhůtě tří dnů s upozorněním, že jinak se bude splnění svého nároku domáhat soudní cestou.6. Na základě zjištění učiněných při provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:7. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši , částka, za každý den čerpání úvěru splatit do , datum, ; žalobkyně požaduje tento poplatek za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru, tedy ve výši , částka, .8. Právní poměry účastníků se řídí § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Smlouvou o úvěru se podle § 2395 o. z. úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným poplatkem za čerpání úvěru. Poplatek za sjednání úvěru byl soudem posouzen jako úrok z úvěru, přičemž jeho výše byla sjednána přiměřená.10. Posouzení souladu smlouvy s dobrými mravy povaha závazku nevylučuje ani u podnikatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Zjištění z obsahu úvěrové smlouvy však rozporu smlouvy s dobrými mravy nenasvědčují, byl-li úrok z úvěru sjednán ve výši , částka, za dobu do splatnosti úvěru; žalovaný tedy měl uhradit zhruba ¼ z půjčené částky, což nijak nevybočuje z rámce běžně poskytovaných úvěrů.11. Žalovaný uzavíral smlouvu jako podnikatel, jde o smlouvu o podnikatelském úvěru, u žalovaného je uvedeno IČO a místo podnikání a v čl. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . je uvedeno, že klient je podnikatelem – fyzickou osobou, podnikajícím na základě živnostenského oprávnění po dobu nejméně jednoho měsíce ke dni uzavření této Smlouvy. Vzhledem k tomu, že v postavení spotřebitele požívající právní ochrany může být pouze fyzická osoba, která uzavírá smlouvu či jedná s podnikatelem mimo rámec své podnikatelské činnosti, nevztahuje se na žalovaného ochrana spotřebitele podle zákona o ochraně spotřebitele; soud se proto nezabýval tím, zda žalobkyně zkoumala tzv. úvěruschopnost u žalovaného.12. Protože je žalovaný od , datum, v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, a to ode dne následujícího po dni, kdy měl splatit úvěr, neboť od tohoto dne je žalovaný v prodlení.13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.).15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.