21 C 99/2024-53 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 13 748,72 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .), uzavřela s žalovaným dne 3. 12. 2021 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč, kdy částka byla zaslána na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit celkem ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 1 721 Kč. První splátka byla splatná v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém banka zápůjčku žalovanému poskytla, konkrétně pak byla splatná dne 3. 1. 2022. Úroková sazba činila 29,90 % ročně. Žalovaný sjednané částky řádně a včas nehradil. Banka tak pohledávku žalovaného s účinností ke dni 9. 8. 2023 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2023, s účinností k 11. 10. 2023, byla shora uvedená pohledávka postoupena žalobkyni. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu úvěru ve výši 13 523,72 Kč, poplatky ve výši 225 Kč, smluvní úrok ve výši 1 358,35 Kč splatný k 9. 8. 2023, úrok z prodlení ve výši 363,18 Kč splatný k 9. 8. 2023. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvních úroků ve výši 29,90 % ročně z jistiny ve výši 13 523,72 Kč od 10. 8. 2023 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 748,72 od 10. 8. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na dne 15. 10. 2024, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud tak jednal a rozhodoval dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.Anonymizovaný odstavec4. Na základě uvedených dílčích skutkových zjištění soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že dne 3. 12. 2021 účastníci uzavřeli písemnou smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému, který nevystupoval jako podnikatel ani úvěr nesjednával v souvislosti se svým povoláním, peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které mu téhož dne vyplatila na účet a žalovaný se oproti tomu zavázal žalobkyni tuto částku vrátit s dohodnutými úroky ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaný na předmětný dluh zaplatil podle tvrzení žalobkyně dosud částku 29 489,47 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně, v rámci posuzování schopnosti žalovaného zápůjčku splácet (splatit), od žalovaného zjistila některé (nepříliš konkrétní) informace.5. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž se zároveň tyto právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z. s. ú.“). Soud dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelských úvěrech jsou absolutně neplatné podle § 87 odst. 1 z. s. ú., jelikož dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v ust. § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 z. s. ú., tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně sice v žalobě a v doplnění žaloby zaslaného až na výzvu soudu konstatovala, že z její strany došlo k prověření schopnosti žalovaného úvěry řádně splácet, a to zejména z dokladů a informací získaných od žalovaného a z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku, což ostatně doložila toliko protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta, jehož součástí je manuální vstup s datem dotazu 12. 9. 2024 a posouzení žádosti ze dne 3. 12. 2021 bez podpisu.Anonymizovaný odstavec7. Soud tedy v tomto ohledu má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně v posuzovaném případě nepostupovala s odbornou péčí, jelikož částečně vycházela toliko z objektivně nedoložených osobních prohlášení dlužníka zejména o jeho osobních a majetkových poměrech. Uvedené se týká především skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně od žalovaného toliko získala informace o jejích výplatě a jinak vycházela stran jeho výdajů toliko tvrzení, která však nebyla nikterak žalovaným konkrétně doložena (k tomu viz srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ); to vše vedlo k závěru, že právě výdaje jsou zásadními ukazateli pro vyhodnocování úvěruschopnosti. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyní žalobkyně k hodnocení klienta (navíc neúplné), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Obezřetnost a důslednost právní předchůdkyně žalobkyně při daném posuzování pak proto na místě, když žalovaný uvedl, že je je svobodný a žije ve vlastním bytě nebo domě??, a dále i s ohledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného, byť současně (na obecném formuláři) prohlásil, že jsou pravdivé a úplné. Jen těžko lze uvěřit tvrzení, že žalovaný s přihlédnutím k jeho věku má toliko měsíční výdaje ve výši 6 000 Kč, z toho 5 000 Kč na nájem, tj. výdaje spojené s úhradou závazků plynoucích ze smluv, s bydlením (nájemné včetně záloh), stravou, ošacením, úhradou provozních nákladů a poplatků či volnočasových aktivit. Uvedené zjevně totiž neodpovídá reálným nákladům dospělé osoby. Výdaj uvedený jako 1 000 Kč na rodinné náklady a ostatní pak soud nehodnotil, když žalovaný uvedl , že je svobodný a rovněž není zřejmé, co jsou to ostatní náklady. Bylo také na místě vyžádat si od žalovaného výplatní pásky, a to také alespoň za tři měsíce, případně potvrzení o zaměstnání; např. by byly zjištěny srážky ze mzdy nebo doba trvání pracovního poměru.8. V souladu s ust. § 86 odst. 2 zákona z. s. ú poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. , spisová značka, ). Stejně tak právní předchůdkyně žalobkyně nevyužila údajů z dostupných evidencí, maje namysli evidence schraňující informace ohledně vedených exekucí k dané osobě, přičemž se tak žádným způsobem nezajímala o placení jiných dluhů, což souvisí i stran nevyžádání si většího počtu výpisů či dokladů, z nichž by byla patrná výše jejích výdajů. Právní předchůdkyně žalobkyně toliko vycházela z příjmu ve výpise z účtu za 11/2021, což lze hodnotit jako zcela nedostatečné Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání úvěrových smluv tuto povinnost řádně nesplnila, ač k jistému postupu a prověřování z její strany došlo, avšak z pohledu soudu zcela nedostatečnému a neskýtající záruku obezřetnosti a odborné péče.9. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu (žalovaný dosud není v prodlení, když mezi účastníky nedošlo k dohodě a splatnost je tak třeba stanovit v soudním rozhodnutí – srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož však nebylo možné zjistit, tedy zejména ověřit tvrzení žalobkyně, o tom, žalovaný vrátil celkem částku 29 489,47 Kč, když z předložené transakční historie a z výpisů z běžného účtu žalovaného za 12/2021- 8/2023 zto skutečnosti nebyly možné zjistit, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně ve věci úspěch neměla a žalovanému žádné náklady nevznikly.