22 C 120/2023-52 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 118 529 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, a žalovaným. Žalovaný dle žaloby v den uzavření smlouvy převzal zápůjčku ve výši 60 000 Kč, což stvrdil svým podpisem na uvedené smlouvě. Kromě toho měl vrátit nejen jistinu, ale i poplatek 58 529 Kč, to vše ve splátkách, nejpozději do , datum, . To se však nestalo, nezaplativ ničeho.Anonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecŽalobkyně předložila k důkazu mj. smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, a žalovaným, ze které dovozuje opodstatněnost svých nároků. Žalovaný však namítl, že předmětnou smlouvu nikdy neuzavřel.Pro posouzení soukromé listiny jako důkazního prostředku je významná její pravost a pravdivost. Listina je pravá, pochází-li od vystavitele a je jím též podepsána. Je-li listina pravá, není-li zfalšovaná nebo pozměněná, dokazuje, že vystavitel projevil vůli o obsahu v listině zachyceném, popřípadě učinil prohlášení v listině obsažené (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). V opačném případě se jedná o listinu nepravou, zfalšovanou, pozměněnou. Není-li listina pravá, nebude zpravidla ani správná. Správností listiny se rozumí její obsahová správnost, tj. pravdivost. Listina je správná, jestliže to, co je v ní uvedeno, se shoduje se skutečností. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).Podle ustanovení § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od , datum, (dále jen „o. z.“), je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.Co do otázky důkazního břemene je v judikatuře činěn rozdíl v tom, zda je zpochybněna pravost soukromé listiny, či zda je zpochybněna její pravdivost, resp. správnost. Je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje sobě příznivé následky. Je-li toto důkazní břemeno uneseno, tj. je-li listina pravá, dokazuje, že jednající osoba projevila vůli v listině vyjádřenou, a důkazní břemeno opaku, tedy popření pravdivosti (správnosti) listiny nese ten, kdo pravdivost (správnost) listiny popírá (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Výše citované ustanovení § 565 o. z. v zásadě tento závěr reflektuje.Z uvedeného pro poměry projednávané věci vyplývá, že námitky žalovaného, že spornou úvěrovou smlouvu neuzavřel, znamenají implicitně, že smlouvu nepodepsal, tedy zpochybňuje jimi pravost listiny. Zahrnují v sobě jednak tvrzení, že spornou listinu nepodepsal, a jednak tvrzení, že listina je zfalšovaná (technicky „manipulovaná“, pozměněná), a že tedy neprojevil vůli v listině vyjádřenou. Za této situace, kdy pravost smlouvy byla žalovaným zpochybněna, bylo na žalobkyni, která ze skutečností v listině uvedených pro sebe vyvozovala příznivé právní důsledky, aby pravost listiny prokázala.Žalobkyně se však jednání soudu dne , datum, nezúčastnila. Zmeškala tak pro sebe možnost být poučena ve smyslu shora uvedeného k navržení důkazů jednak k prokázání pravosti listiny, jež má prokázat uzavření předmětné úvěrové smlouvy a také převzetí jistiny zápůjčky 60 000 Kč žalovaným při podpisu smlouvy, jednak k navržení případných dalších důkazů k prokázání, že žalovaný alespoň převzal od právní předchůdkyně žalobkyně jistinu zápůjčky 60 000 Kč, a také o nepříznivých důsledcích neunesení břemene důkazu. Žalobkyně však důkazní břemeno v tomto smyslu neunesla.Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala ani to, že žalovaný uzavřel s , právnická osoba, předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, ani to, že žalovaný téhož dne zároveň převzal 60 000 Kč jako jistinu při podpisu smlouvy. Protože je tak žaloba zcela nedůvodná, soud ji plně zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Dále pak cestovní náhrady v celkové výši 3 761,23 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, za účelem nahlížení do spisu k , Anonymizováno, , Anonymizováno, pro , adresa, náhrada 2 216,39 Kč za 278 ujetých km (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,06 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, za účelem jednání u , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, náhrada 772,42 Kč za 89 ujetých km (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,06 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, za účelem jednání u , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, náhrada 772,42 Kč za 89 ujetých km (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,06 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 761,23 Kč ve výši 789,86 Kč.