22 C 258/2024-40 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně , právnická osoba, . domáhala na žalovaném zaplacení 227 728,78 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru č. , IBAN, ze dne , datum, , a to jistiny úvěru 222 245,08 Kč, poplatků 900 Kč a příslušenství.2. Soud zjistil z úvěrové smlouvy, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , IBAN, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč se splatností do 5. 10. 0202. Jistina úvěru byla smluvně úročena 9,9 % a žalovaný se také zavázal k úhradě poplatků dle ceníku (zde 900 Kč). Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky smlouvy (OPS). Žalovaný sice peněžní prostředky převzal, avšak jistinu dluhu řádně a včas ve lhůtě splatnosti 5. 10. 0202 nesplatil. Proto právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . odstoupila s ohledem na prodlení žalovaného od smlouvy ke dni , datum, a úvěr zesplatnila, jak se podává z listiny zesplatnění. Celková výše pohledávky tak činí částku 227 728,78 Kč (z toho jistina úvěru 222 245,08 Kč, poplatky 900 Kč a příslušenství). Uvedená pohledávka za žalovaným vč. příslušenství byla smluvně postoupena žalobkyni smlouvou ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný vyrozuměn, jak se podává ze smlouvy o postoupení pohledávek, příloh, vyrozumění a dokladu o doručení. Na předžalobní upomínku dle tvrzení žalobkyně žalovaný nikterak nereagoval. Její doručení se prokazuje upomínkou a dokladem o doručení.3. Žalobkyně tvrdila a prokázala listinou posouzení úvěruschopnosti klienta a výpisy z účtu žalovaného, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí prověřovala tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření jeho úvěruschopnosti před poskytnutím finančních prostředků, včetně jeho příjmů ze zaměstnání.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále též jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 ZSÚ (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.9. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka, v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela s žalovaným jako dlužníkem v postavení spotřebitele dne smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému jistinu, kterou se jí žalovaný zavázal dohodnutým způsobem vrátit s úrokem a sjednanými poplatky. Žalovaný však svůj závazek porušil a zůstal právní předchůdkyni žalobkyně dlužen částky shora specifikované. Proto právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila a zbývající dluh zesplatnila.10. Po právní stránce soud vzniklý vztah posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 OZ, v režimu příslušných ustanovení ZSÚ. Na jejím základě se žalobkyně, jež pohledávku nabyla postoupením podle § 1879 a násl. OZ, důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, jež žalovaný získal, a to včetně úroku a poplatků (vč. za pojištění) v dohodnuté výši. Výše úroku z prodlení se opírá o § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění a vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.11. Protože je žaloba zcela důvodná, soud jí plně vyhověl.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 66 318,73 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 110 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 227 728,78 Kč sestávající z částky 9 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 220 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 9 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 9 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, a z částky 9 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, částka 479,94 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 74 ujetých km v částce 559,88 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,08 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 47 279,94 Kč ve výši 9 928,79 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkony právní služby – doplnění tvrzení z , datum, a , datum, - nejde o účelně vynaložený náklad řízení, neboť v nich doplněná tvrzení mohla být podána komplexně už v jednom podání na základě stávající ustálené judikatury.