25 C 265/2024-45 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce č. , hodnota, , kterou se žalovanou uzavřela dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , která v souladu se svým smluvně převzatým závazkem půjčila žalované 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně se sjednaným příslušenstvím – poplatkem ve výši 9 600 Kč formou 40 týdenních splátek. Žalovaná svému smluvnímu závazku nedostála, z titulu poskytnuté zápůjčky ke dni podání žaloby vrátila peněžní prostředky celkem ve výši 1 500 Kč. Pohledávka za žalovanou včetně jejího příslušenství byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze dne , datum, .2. Žalovaná se nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila, a ze kterého se žalobkyně řádně omluvila s návrhem, aby soud ve věci jednal a věc rozhodl v její nepřítomnosti.4. Soud ve věci provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní vztahujícími se k prokázání existence smluvního vztahu, postoupení pohledávky a existence a výše dlužné částky, a to smlouvou o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, , smluvními podmínkami smlouvy o půjčce, nevyplněným vzorem zákaznické karty ve vztahu ke smlouvě o půjčce, smlouvou o postoupení pohledávek vč. její přílohy spočívající v seznamu postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky. Žalobkyně rovněž doložila předžalobní výzvu ze dne , datum, , kterou byla žalovaná o zaplacení dlužné částky upomínána ve lhůtě nejpozději do , datum, . Pokud se týká toho, jakým způsobem a v jaké intenzitě právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala (posuzovala) schopnost žalované splatit navrhovaný úvěr, dle tvrzení žalobkyně je možné zápůjčku poskytnout pouze žadateli s prokazatelným nenulovým příjmem, při čemž žadatel dokládá písemná potvrzení o svých příjmech. Tyto dokumenty musí být žadatelem prokázány obchodnímu zástupci ještě před poskytnutím zápůjčky. Obchodní zástupce následně vyplní do zákaznické karty, jaké doklady o příjmech byly předloženy. Příjem vyplňuje žadatel v zákaznické kartě způsobem, kdy vypíše zdroje svých příjmů a jejich výši. Všechny karty musí být čitelně a v plném rozsahu vyplněny a podepsány žadatelem a obchodním zástupcem, přičemž zákaznickou kartu si u sebe vždy ponechává zákazník – dlužník, v daném případě tedy žalovaná.5. Z výše citovaných listin zjistil soud takový skutkový stav věci, podle kterého byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, a žalovanou dne , datum, uzavřena smlouva označená jako smlouva o půjčce vedená pod č. , hodnota, , na základě které byly žalované právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně se sjednaným příslušenstvím – poplatkem ve výši 9 600 Kč, a to formou 40 týdenních splátek po 615 Kč. Peněžní prostředky byly žalované co do výše 15 000 Kč poskytnuty. Ze strany žalované byla ke dni postoupení pohledávky a současně tak ke dni podání žaloby vrácena částka 1 500 Kč. Zákaznická karta nebyla vyplněna, kdy se jedná pouze o vzor prázdného (právní předchůdkyní užívaného) formuláře.6. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb.7. Podle § 2 odst. a) uvedeného zákona se spotřebitelským úvěrem rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Spotřebitelským úvěrem není 1. platba, kterou spotřebitel platí za nesplnění závazku vyplývajícího ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, 2. platba, kterou spotřebitel platí mimo kupní cenu, aniž byl na koupi poskytnut spotřebitelský úvěr, 3. platba za převod peněžních prostředků a platba za vedení účtu, který je určen ke splácení spotřebitelského úvěru; to neplatí pro případ, kdy tato platba je nepřiměřeně vysoká a kdy spotřebitel nemá možnost volby způsobu placení; do celkové výše spotřebitelského úvěru se však započítává cena za přijetí platby, 4. platba související s účastí na dohodách, které se přímo neváží na smlouvu, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, a to i tehdy, když tyto dohody mají vliv na podmínky spotřebitelského úvěru, 5. platba za pojištění nebo záruku, pokud se nejedná o pojištění nebo záruku, která má věřiteli zajistit splacení spotřebitelského úvěru v případě smrti spotřebitele, jeho invalidity, pracovní neschopnosti nebo nezaměstnanosti, a to maximálně ve stejné výši, jako je celková výše spotřebitelského úvěru, včetně úroku a jiných plateb spojených s poskytnutím spotřebitelského úvěru.8. Podle § 2 odst. b) uvedeného zákona se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a v jejíž prospěch je spotřebitelský úvěr sjednáván.9. Podle § 2 odst. c) uvedeného zákona se věřitelem rozumí fyzická nebo právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo sdružení takovýchto osob.10. Podle § 2 odst. d) uvedeného zákona se roční procentní sazbou nákladů na spotřebitelský úvěr rozumí procentní podíl z dlužné částky, který je spotřebitel povinen zaplatit věřiteli za období 1 roku.11. Podle § 3 uvedeného zákona, jestliže je nabízen spotřebitelský úvěr nebo zprostředkování smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, reklamou nebo nabídkou zboží nebo služby obsahující úrokovou sazbu nebo jakékoli údaje týkající se nákladů na úvěr, musí být jejich součástí roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr nebo příklad jejího výpočtu. Vzorec výpočtu roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr je uveden v příloze tohoto zákona.12. Podle § 4 odst. 1 uvedeného zákona smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí být uzavřena písemně. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel.13. Podle § 4 odst. 2 uvedeného zákona smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také a) stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona, b) stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele, c) stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení, d) stanovení jednotlivých plateb, včetně těch, které jsou uvedeny v § 2 písm. a) bodech 1 až 5, budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem; pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu, e) závazek věřitele informovat spotřebitele v průběhu plnění smlouvy o všech změnách roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr, f) u smluv, ve kterých se sjednává koupě najaté věci, výši spotřebitelského úvěru, g) ustanovení o právu na splacení spotřebitelského úvěru před stanovenou lhůtou, h) podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah, i) způsob placení.14. Podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „obč. zák“) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům.15. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.16. Soud se v projednávaném případě zaměřil na posouzení, zda právní předchůdkyně žalobkyně, jako věřitelka řádně posuzovala schopnost žalované splácet úvěr, a to i přes skutečnost, že žalobkyně v době uzavření smlouvy (tj. dne , datum, ) neměla zákonnou povinnost prověřit a posoudit schopnost dlužníka splnit v budoucnu závazek plynoucí z úvěrové smlouvy, neboť jí tuto povinnost spotřebitelský zákon výslovně nestanovoval. V projednávaném případě soud aplikoval rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, k otázce zkoumání úvěruschopnosti z úřední povinnosti a dále nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 702/20 ze dne , datum, , který v předmětném nálezu judikoval: „Uplatnění korektivu dobrých mravů jako krajního prostředku korekce zásady autonomie vůle připadá v úvahu i v situacích, kdy se výkon práva projevuje nepřípustně v postavení některého ze subjektů závazkového vztahu navenek. Proto jsou obecné soudy povinny zohlednit, zda věřitelka dostatečně prověřila