26 C 83/2024-51 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 30. 4. 2024, ve znění jejího doplnění a upřesnění, se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 24 602,4 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále též jen „společnost , právnická osoba, “), dne 26. 4. 2022 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , RČ, , na jejímž základě společnost , právnická osoba, žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v hotovosti v 65 týdenních splátkách po 495 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 7. 2023. Úrok byl sjednán v sazbě 25,23 % ročně. Žalovaný smluvní povinnosti řádně a včas neplnil, dosud na úhradu tohoto dluhu zaplatil (v součtu) částku 6 000 Kč. Pohledávku z této smlouvy následně nabyla žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, s účinností k 27. 9. 2023, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalobkyně po žalovaném požadovala uhradit jistinu v částce 12 893,77 Kč a sjednané poplatky ve výši 11 708,63 Kč. Žalobkyně uplatnila rovněž kapitalizovaný úrok ve výši 578,33 Kč (v sazbě 25,23 % ročně) z částky 12 893,77 Kč za dobu od 26. 7. 2023 (tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky) do 27. 9. 2023, zákonný úrok z prodlení ve výši 2 304,76 Kč kapitalizovaný od 26. 7. 2022 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po zaplacení poslední splátky žalovaným) do 27. 9. 2023, počítaný z částky 12 893,77 Kč v sazbě 15 % ročně, dále smluvní úrok (v sazbě 25,23 % ročně) z částky 12 893,77 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení (v sazbě 15 % ročně) z částky 12 893,77 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení. Při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně uvedla, že před uzavřením předmětné smlouvy společnost , právnická osoba, od žalovaného zjistila údaje v rozsahu dle zákaznické karty z 26. 4. 2022.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl dne 16. 12. 2024. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ač k němu byl předvolán na adresu pro doručování dle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou dle zvláštního právního předpisu. Žalobkyně se z účasti při jednání omluvila. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Při jednání soud provedl dokazování listinami označenými žalobkyní, z nichž zjistil následující skutečnosti:5. Z výpisu z obchodního rejstříku soud jednak ověřil právní osobnost žalobkyně, jednak zjistil, že je oprávněna mj. k podnikání v oblasti poskytování či zprostředkování spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z 26. 4. 2022 vyplývá, že se společnost , právnická osoba, zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které jí měl žalovaný – spolu s poplatkem ve výši 15 168 Kč (z toho činil úrok 9 817 Kč, poplatek za zpracování úvěru 1 500 Kč, poplatek za doplňkovou službu komfortní poskytnutí a splácení 1 638 Kč a za doplňkovou službu flexibilní splácení 2 213 Kč) – splatit celkem , hodnota, týdenními splátkami ve výši 495 Kč, s tím, že poslední splátka bude činit 438 Kč. Z obsahu smlouvy je zřejmé, že společnost , právnická osoba, s žalovaným jednala v rámci vlastní podnikatelské činnosti a žalovaný nevystupoval ani jako podnikatel ani v rámci samostatného výkonu svého povolání. Součástí smlouvy byly formou odkazu učiněny smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru společnosti , právnická osoba, , z nichž vyplývá další obsah předmětného právního vztahu. V listině označené jako „tabulka umoření“ ze dne 2. 10. 2023 se uvádí, že dne 26. 4. 2022 byla sjednána smlouva č. , RČ, , na jejímž základě žalovaný téhož dne čerpal úvěr ve výši 15 000 Kč, a že ve dnech 3. 5. 2022, 11. 6. 2022 a 18. 7. 2022 bylo na tento úvěr uhrazeno celkem 6 000 Kč. Z listiny označené jako „zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr“ vyplývá, že žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil společnosti , právnická osoba, , že je svobodný, dosáhl středoškolského vzdělání, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, nevlastní automobil, úvěr zamýšlí využít na běžné výdaje domácnosti a dále, že je zaměstnán u zaměstnavatele , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, , kde – na plný úvazek – pracuje jako , Anonymizováno, a jeho průměrný celkový čistý měsíční příjem činí 17 560 Kč. Dále sdělil, že nemá závazky u jiné společnosti z titulu spotřebitelského úvěru a jeho celkové měsíční výdaje činí 2 500 Kč. V zákaznické kartě je rovněž uvedeno, že příjem žalovaného byl ověřen výplatními páskami. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a její přílohy (seznamu postupovaných pohledávek) plyne, že společnost , právnická osoba, postoupila žalobkyni pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy. Z dopisu z 29. 9. 2023 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, žalovanému oznámila postoupení pohledávky žalobkyni; z podacího lístku ze dne 27. 10. 2023 soud zjistil, že tohoto dne odeslala žalobkyně žalovanému doporučenou poštovní zásilku. Dopisem z 28. 3. 2024 vyzvala žalobkyně (jejím jménem její zástupce) žalovaného k zaplacení dluhu vyčísleného v celkové výši 30 122,30 Kč, a to ve lhůtě do 12. 4. 2024, a upozornila jej zároveň, že v opačném případě přistoupí k soudnímu vymáhání dluhu; dopis odeslal zástupce žalobkyně žalovanému téhož dne doporučenou poštovní zásilkou (což je patrné z poštovního podacího lístku).6. Na základě uvedených dílčích skutkových zjištění soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že dne 26. 4. 2022 uzavřeli společnost , právnická osoba, a žalovaný písemnou smlouvu, kterou se společnost , právnická osoba, zavázala poskytnout žalovanému (a poskytla mu) peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se oproti tomu zavázal vyčerpané prostředky vrátit zaplacením 65 týdenních splátek, a to s dohodnutým úrokem a poplatky. Žalovaný však na úhradu úvěru zaplatil v součtu jen částku 6 000 Kč. Před uzavřením smlouvy společnost , právnická osoba, – v rámci posuzování, zda je žalovaný schopen budoucí úvěr splácet (a zcela splatit) – od žalovaného zjistila některé dílčí, nepříliš konkrétní informace o jeho poměrech a důležité údaje dostatečně neověřila. V září 2023 postoupila společnost , právnická osoba, předmětnou pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.7. Po právní stránce soud poměr mezi společností , právnická osoba, a žalovaným, založený písemnou smlouvou ze dne 26. 4. 2022, hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi nimi podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru (dále jen „ZSÚ“), jenž nabyl účinnosti dne 1. 12. 2016; srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ (žalobkyně úvěr nabízela v rámci vlastní podnikatelské činnosti, žalovaný s ní nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání).8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně anebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tzn. jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ).10. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná (viz § 87 odst. 1 věta první ZSÚ).11. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. z