32 C 182/2024-24 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, a to společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 13. 4. 2022 uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných splátkách spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaný ale úvěr splatil pouze ve výši 2 100 Kč, zbylou část úvěru žalovaný nevrátil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Z osobních podmínek smlouvy o úvěru – smlouvy č. , hodnota, soud zjistil, že tato listina nebyla žalovaným nikterak podepsána.4. Z denní historie k půjčce č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému v souhrnu částku ve výši 30 816,39 Kč a žalovaný zaplatil žalobkyni částku 2 100 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, z její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodla na postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy č. , hodnota, za žalovaným, kdy oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno .6. Výzvou ze dne 15. 2. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy, přičemž výzva byla odeslána dne 16. 2. 2024, jak soud zjistil z příslušného podacího archu.7. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně měla občanský průkaz žalovaného k dispozici.8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 30 816,39 Kč, přičemž žalovaný uvedenou částku ani přes výzvu ze dne 15. 2. 2024 zcela nevrátil, když uhradil pouze 2 100 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na postoupení pohledávky, přičemž o tomto byl žalovaný vyrozuměn.10. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by mezi její právní předchůdkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť na žalobkyní předložené smlouvě absentuje vlastnoruční podpis či uznávaný elektronický podpis žalovaného a žalobkyně neoznačila žádný důkaz, kterým by byl prokázán projev vůle žalovaného se žalobkyní tvrzenou smlouvu uzavřít, přičemž pouhé prokázání totožnosti zasláním kopie občanského průkazu nikterak nedokazuje, že měl žalovaný vůli uzavřít konkrétní smlouvu. Žalobkyně žádné důkazy v tomto směru neoznačila.11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“), jako bezdůvodné obohacení, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod předání částky 30 816,39 Kč žalované. Žalovaný se tedy na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, když uvedenou částku nevrátil. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobkyni pouze částku 28 716,39 Kč představující rozdíl vyplacené a vrácené částky a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí tří dnů od odeslání výzvy k plnění (§ 573 o.z.), neboť od tohoto dne je žalovaný v prodlení, přičemž ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.12. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118b odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalované, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, když žalobkyně byla úspěšná z 50,81 % a žalovaný z 49,19 % (příslušenství kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku), úspěch žalobkyně je tedy v poměru k úspěchu žalovaného úspěchem nepatrným.