13 C 129/2025-51 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení dlužné částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena dne 26. 6. 2023 smlouva o úvěru, jejíž součástí jsou podmínky smlouvy o nákupu na splátky a ceník žalobkyně. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr 22 639 Kč, za účelem koupě sjednaného zboží. Žalovaný vyčerpal úvěr a zavázal se jej vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, dle splátkového kalendáře. Žalovaný porušil povinnosti ze smlouvy, řádně nesplácel, na výzvy k zaplacení nereagoval, došlo k zesplatnění úvěru ke dne 20. 3. 2024.2. Soud ve věci postupoval dle § 115a, zák. č. 99/1993 Sb., občanského soudního řádku (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.4. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy.5. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu bylo zjištěno, že takto žalobkyně vůči žalovanému učinila dopisem z 22. 3. 2024.6. Z výpisu transakcí z , Anonymizováno, a. s., z 26. 6. 2023 vyplývá, že z účtu žalobkyně odešla částka 22 639 Kč na vrub společnosti , právnická osoba, . (prodejce u kterého žalovaný zakoupil sjednané zboží).7. Z výzvy k plnění z 6. 11. 2024 se podává, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu vůči žalobkyni.8. Z poštovního podacího archu , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že písemnost – výzva k plnění byla žalovanému zaslána dne 6. 11. 2024.9. Opakovanou výzvou k úhradě byl žalovaný vyzván k zaplacení dopisem ze 7. 2. 2024.10. Ze smlouvy o nákupu na splátky č. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že mezi prodávajícím , právnická osoba, ., a žalovaným byla tato smlouva uzavřena, kdy cena zboží představovala 22 693 Kč a výše úvěru, který má být čerpán přestavoval 22 639 Kč. Jako den splatnosti měsíční splátky byl stanoven 20. den v měsíci při počtu 36 splátek a měsíční splátky 834,38 Kč.11. K výzvě soudu týkající se jakým konkrétním způsobem byla u žalovaného zkoumána úvěruschopnost před poskytnutím úvěru bylo ze strany žalobkyně uvedeno, že žalovaný deklaroval své příjmy ve výši 24 000 Kč měsíčně, závazky byly uvedeny ve výši 0 Kč, což bylo zjišťováno a ověřováno v bankovním a nebankovním registru klientských informací, kde byly spočítány na 0 Kč. Bylo ověřeno, že žalovaný nemá závazky po splatnosti v insolvenčním rejstříku, centrálním registru exekucí a registru SOLUS a v interních databázích žalobkyně. Žalobkyně došla k závěru, že příjmy žalovaného jsou v dostačující výši, žalovaný na úvěr zaplatil celkem 835 Kč.12. Provedeným dokazováním dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.13. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na splátkový prodej na základě smlouvy o nákupu na splátky č. , Anonymizováno, , když úvěr byl sjednán jako účelový za účelem koupě sjednaného zboží u prodejce , právnická osoba, ., kdy žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 22 639 Kč, zavázal se jej zaplatit v pravidelných 36měsíčních splátkách s výší splátky 834,38 Kč, a to vždy do každého 20. dne v měsíci. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně nesplácel, žalobkyně provedla zesplatnění úvěru ke dni 20. 3. 2024. Před poskytnutím úvěru zkoumala žalobkyně úvěruschopnost tak, že vycházela z údajů od žalovaného, kdy zjistila jeho příjem ve výši 24 000 Kč a finančních závazků ve výši 0 Kč. Použila ověření v bankovních a nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, rejstříku SOLUS. Žalovaný na úvěr zaplatil 835 Kč.14. Po právní stránce uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru, dle § 2395 o. z., a dle tohoto zákonného ustanovení, odst. 1, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Žalovaný ve smluvním vztahu k žalobkyni nevystupoval jako podnikatel, ale jako spotřebitel, a proto se dle § 419 o. z., na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále z. s. ú.).16. Dle § 86 z. s. ú., je poskytovatel spotřebitelského úvěru, za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú., třeba považovat i peněžitou zápůjčku, je před uzavřením smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující úvěruschopnost spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnou spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen z výnosu z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru, dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.17. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III US 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka-spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen dluh splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C-679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to z úřední povinnosti, nikoliv jen na návrh dlužníka.18. S ohledem na tuto judikaturu, je pak, dle názoru soudu smlouvu o úvěru před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou, nejen dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí dlužník před soudem musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022, je soud povinen neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout k bez návrhu.19. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla z průměrného měsíčního příjmu žalovaného v částce 24 000 Kč, finanční závazky byly uvedeny jako 0 Kč, prováděla náhledy do bankovních, nebankovních registrů, dalších registrů, ale žádným způsobem neověřovala ani nezkoumala výdaje žalovaného, tedy výdajovou stránku věci, před poskytnutím úvěru, což je zásadní a flagrantní porušení zákona o spotřebitelském úvěru, při zkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru. Pokud žalobkyně vycházela z výpisu z účtu žalovaného, tak za období měsíce května 2023 je nutno zmínit, že žalovaný měl v tomto výpise uvedenu odchozí platbu ve prospěch společnosti , Anonymizováno, s. r. o., v částce 1 520 Kč a dále příchozí platbu od tohoto subjektu v částce 4 500 Kč, totéž se opakovalo i v měsíci březnu 2023, jak to vyplývá z výpis z účtu za toto období, kdy žalovanému od stejného subjektu na účet byla připsána částka 1 000 Kč, rovněž tak za období duben 2023, kdy žalovanému byla na účet připsána částka 2 000 Kč od stejného subjektu. Nemůže být tedy pravdivé tvrzení žalobkyně, pokud jde o finanční závazky žalovaného, které jsou uvedeny jako 0 Kč, když prokazatelně za shora uvedená období žalovaný obdržel od společnosti , Anonymizováno, finanční prostředky ve formě tzv. mikropůjček.20. Pokud při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, spolehne se jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak, nebo n