13 C 30/2025-29 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 14 450 Kč s přísl. Uvedla, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva ze dne 8. 10. 2023, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 9 400 Kč, a to na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, s tím, že žalovaná tyto prostředky vrátí v 3měsíčních splátkách spolu s poplatkem v částce 5 640 Kč do 15. 12. 2023. Žalovaná uhradila celkem částku 6 050 Kč a se zbytkem se octla v prodlení. Vzhledem k prodlení žádá žalobkyně rovněž uhradit náklady spojené se zasláním celkem 5 upomínek za celkovou částku 2 500 Kč (ze dne 11. 11. 2023, 22. 11. 2023, 11. 12. 2023, 20. 12. 2023 a 2. 1. 2024).Žalovaná se nevyjádřila.Při splnění podmínek dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, soud ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání.Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podle § 2395 a násl. o. z., jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z. s. ú.“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 z. s. ú., tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nedošlo. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované nevyžádala žádné listiny (např. pracovní smlouvu, nájemní smlouvu nebo výpis z katastru nemovitostí). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Žalobkyně tedy žádným způsobem neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, kdy soudu sdělila, že k prověření úvěruschopnosti nebude žádná skutková tvrzení doplňovat.S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky 3 350 Kč, představující bezdůvodné obohacení na straně žalované podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru, kterou žalobkyně žalované prokazatelně poskytla. Žalovaná je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. povinná vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení v této výši. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaná není povinna hradit žádné sjednané příslušenství. Skutečnou výši nákladů, které žalobkyně vynaložila v souvislosti s vymáháním pohledávky, žalobkyně neprokázala, kdy nadto je nepřiměřené zasílat upomínku každých 11 dní, pokud je druhá strana zjevně pasivní. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaná se dosud v prodlení neocitla. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaná s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinna hradit úrok z prodlení.Jelikož žalovaná byla v řízení nečinná, soud nemohl žalovanou poučit dle § 118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění tvrzení ohledně jeho majetkových poměrů, proto neučinil k možnostem žalované vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění, tedy soud stanovil lhůtu k plnění žalované ihned a povinnost uhradit dluh žalované uložil v obecné třídenní pariční lhůtě.S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit rozdíl mezi poskytnutými peněžními částkami (9 400 Kč) a zaplacenými částkami (6 050 Kč), který představuje nezaplacenou jistinu.Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že úspěšnější žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť této pro její pasivitu žádné náklady nevznikly.O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. ř. s.