13 C 340/2024-97 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 116 843,32 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 13. 2. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 120 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 60měsíčních splátkách po 2 731 Kč, tj. do 20. 1. 2028 spolu s úrokovým navýšením ve výši 11,90 % ročně. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, proto byl úvěr zesplatněn, přičemž žalovaný je v prodlení s úhradou jistiny v částce 107 295,39 Kč a poplatků ve výši 735,06 Kč.Dále je nárok tvořen dluhem na kreditní kartě, dle smlouvy č. , hodnota, ze dne 17. 5. 2019 byla žalovanému vydána kreditní karta s rámcem 10 000 Kč, kdy výše úvěrového navýšení činila při čerpání 22,90 % ročně z čerpané jistiny. Žalovaný prostředky z karty čerpal, avšak je řádně a včas nevrátil, kdy je v prodlení s úhradou jistiny v částce 8 722,87 Kč a poplatků v částce 90 Kč.Schopnost žalovaného splácet úvěr byla zjišťována před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalovanému s odbornou péčí v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru/zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně vycházel mj. z informací získaných z bankovních registrů klientský informací, stejně jako z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS). Dále prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dalších registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr rovněž komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, kdy konfrontovala doložené skutečnosti žalovaným s dostupnými údaji umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (viz výše), a dále též se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného dostupnými v rámci skupiny žalobkyně. Následně po důkladné analýze veškerých informací v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru dospěla k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.Podle § 115a o.s.ř. rozhodoval soud bez nařízení jednání, neboť účastníci s uvedeným postupem souhlasili a soud má za to, že věc lze rozhodnout na základě účastníky předložených důkazů.Soud má prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 13. 2. 2023 uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky do výše 120 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením ve výši 11,90 % ročně. Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky smlouvy o úvěru. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy. Z bankovního výpisu má soud za prokázané, že žalovaný dne 13. 2. 2023 celou výši úvěru vyčerpal. Soud má dále z návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schvalování za prokázané, že žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného. Soud má prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 17. 5. 2019 uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky do výše 10 000 Kč, které mohl čerpat opakovaně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpanou částku vrátit spolu s úrokovým navýšením ve výši 22,90 % ročně. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy a všeobecných obchodních podmínek. Z bankovního výpisu má soud za prokázané, že žalovaný čerpal peněžní prostředky v částce 8 812,87 Kč, které nevrátil. Soud má dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného, což bylo zjištěno z žádosti o osobní kreditní kartu.Po právní stránce soud právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným posoudil podle § 2395 a násl. o. z. Zároveň se právní poměr mezi účastníky řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Žalobkyně řádně splnila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 ve vztahu k § 75 z. s. ú., kdy náležitě (s odbornou péčí) posoudila schopnost žalovaného splácet, a zcela splatit sjednávaný spotřebitelský úvěr i úvěr ke kreditní kartě, kdy na tomto základě žalovanému úvěry poskytla. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 116 843,32 Kč s příslušenstvím odpovídající nezaplacenému dluhu ze smluv o úvěru ze dne 13. 2. 2023 a ze dne 17. 5. 2019. V dané věci byly mezi žalobkyní a žalovaným uzavřeny dvě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 120 000 Kč a úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, když žalovanému umožnila úvěry čerpat a žalovaný je vyčerpal. Žalovaný však dlužnou částku v plném rozsahu neuhradil, kdy z čerpané částky 120 000 Kč neuhradil částku 108 030,45 Kč z prvního úvěru ze dne 13. 2. 2023 a z poskytnuté částky 10 000 Kč nevrátil částku 8 812,87 Kč z úvěru ke kreditní kartě ze dne 17. 5. 2019. Žalovaný se tak dostala do prodlení se splněním peněžitého závazku a vedle práva na zaplacení dlužné částky, včetně sjednaného úrokového navýšení, vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 745 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 674 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 116 843,32 Kč sestávající z částky 5 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 240 Kč ve výši 3 831 Kč.