13 C 378/2024-48 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 10 571,60 Kč s přísl. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost Emma´s credit s. r. o. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 31. 1. 2023 uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím, a to poplatkem v částce 4 290 Kč, nejpozději do 2. 3. 2023. Žalovaný nevrátil ničeho. Žalobkyně rovněž požaduje úhradu smluvní pokuty v částce 571,60 Kč, která je spočítána ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 3. 3. 2023 do 29. 4. 2023.K úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru měla k dispozici žalovaným vyplněné údaje v žádosti o úvěr, ve které uvedl číslo svého občanského průkazu, jakož i další údaje, údaje o zaměstnání a své měsíční příjmy a výdaje. Žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr měsíční příjem ve výši 68 333 Kč, když pracoval jako OSVČ a jeho měsíční výdaje činily 9 100 Kč (2 600 Kč splátka jiných nebankovních úvěrů a 6 500 Kč náklady na bydlení).2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 31. 1. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit jednou splátkou do 30 dnů.4. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný před poskytnutím úvěru právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že pracuje jako OSVČ, měsíční příjem má 68 333 Kč, výdaje 9 100 Kč, z toho 2 600 na nebankovní úvěry a 6 500 Kč na náklady na bydlení.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy ze dne 22. 4. 2024 soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně dohodly na postoupení pohledávky za žalovaným.6. Z výzvy ze dne 12. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před pohrůžkou žaloby.7. Soud dospěl k tomuto závěru ve věci samé. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázala jej do 30 dnů vrátit, přičemž žalovaný čerpal úvěr v plné výši a nevrátil ničeho. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla z žalovaným uvedených údajů o příjmech a výdajích, které neověřila. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodla na postoupení pohledávky za žalovaným. Žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného se splacením dluhu vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaný dluh neuhradil.8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:9. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.10. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.11. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.12. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.13. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla z žalovaným uvedených skutečností ohledně příjmů a výdajů, přičemž tyto nikterak neověřila. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně naprosto rezignovala na ověření údajů ohledně příjmů a výdajů žalovaného.14. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , usnesení Vrchního soudu v , Anonymizováno, sen. zn. , spisová značka, , č.j. , incidenční spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, č.j. , incidenční spisová značka, , rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, či rozsudek Krajského soudu v , Anonymizováno, č. j. , spisová značka, , v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.15. Jelikož v tomto případě právní předchůdkyně vycházela při zjištění výdajů žalovaného pouze z údajů sdělených žalovaným, kdy příjmy a výdaje neověřila vůbec, nepostupovala žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, a to zvláště za situace, kdy žalovaný uvedl pouze náklady na bydlení 6 500 Kč, které jsou v roce 2023 velice nízké a splátky jiných úvěrů. Za této situace tedy bylo na místě, aby žalobkyně blíže zkoumala výši výdajů žalovaného, a nespokojila se pouze s jeho sdělením.16. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinný částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, dle § 2991 o. z. vrátit. Předmětná pohledávka pak byla dle § 1879 o. z. převedena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho