13 C 383/2024-50 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 19 847 Kč s přísl. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, .) byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 11 000 Kč, a to dne 4. 7. 2023. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit do 30 dní od poskytnutí spolu s úrokem v částce 165 Kč a poplatek za poskytnutí v částce 1 980 Kč. Žalovaný úvěr ve sjednané době nesplatil, proto žalobkyně požaduje úhradu poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč. Rovněž požaduje uhradit náklady spojené s upomínáním v částce 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv a 1 000 Kč za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhu. Žalovanému dále vznikla, z důvodu jeho prodlení, povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru, kterou žalobkyně požaduje ve výši 4 202 Kč. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni.Žalovaný se nevyjádřil.Podle § 115a o. s. ř., rozhodoval soud bez nařízení jednání, neboť účastníci s uvedeným postupem souhlasili a soud má za to, že věc lze rozhodnout na základě účastníky předložených důkazů.K výzvě soudu co do tvrzení a prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti, proto bere žalobu částečně zpět a požaduje uhradit pouze částku jistiny ve výši 11 000 Kč.S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby, učiněné žalobkyní dne 3. 1. 2025 soud řízení v rozsahu zpětvzetí v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř., zastavil. O tomto rozhodl výrokem II.Dále se soud zabýval částkou jistiny ve výši 11 000 Kč, která zůstala jediným nárokem žalobkyně a kterýžto návrh posuzoval s ohledem na absenci prověření úvěruschopnosti žalovaného.Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle § 2395 a násl. o. z., jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z. s. ú.“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 z. s. ú., tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně tedy žádným způsobem neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, pročež vzala část žaloby zpět.S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky 11 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru, kterou žalobkyně žalovanému prokazatelně poskytla, jak bylo zjištěno z předložených výpisů z účtu. Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1, věta třetí z. s. ú. povinný vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení v této výši.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 244 Kč, přičemž tato částka představuje 10,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,42 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,58 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 847 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.