14 C 125/2025-15 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 18 003,35 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 18. 12. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit spolu s úroky, a dále si sjednal službu „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 201,30 Kč a službu „Presto“ za poplatek ve výši 495 Kč. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, když uhradil celkem částku ve výši 8 005,95 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 18. 12. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše úvěrového rámce. Z potvrzení o platbě má soud za prokázáno, že žalobkyně vyplatila žalovanému celkem částku 16 000 Kč.4. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, jelikož žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 ZSÚ, tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně však ani přes výzvu soudu neuvedla svá tvrzení, k jakým příjmům a výdajům žalovaného dospěla a jaká byla jejich struktura. Žalobkyně tedy v tomto rozsahu neunesla břemeno tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při sjednávání úvěrové smlouvy, nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost, ač k jistému postupu a prověřování z její strany došlo, avšak z pohledu soudu zcela nedostatečnému a neskýtající záruku obezřetnosti a odborné péče., právnická osoba, ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinen vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši 16 000 Kč. Tím, že dosud žalobkyni uhradil pouze částku 8 005,95 Kč, dostal se ve zbývajícím rozsahu do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.