14 C 137/2025-15 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 15 820 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 29. 11. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit do 2. 4. 2024 spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 000 Kč. Jelikož žalovaný ničeho neuhradil, domáhá se žalobkyně rovněž smluvní pokuty ve výši 1 820 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 29. 11. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše úvěrového rámce 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úroky ve výši 40 % měsíčně. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy. Z potvrzení o platbě má soud za prokázáno, že žalobkyně dne 29. 11. 2023 vyplatila žalovanému částku 7 000 Kč a dne 2. 12. 2023 částku ve výši 3 000 Kč.4. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, jelikož žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 ZSÚ, tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v žalobě konstatovala, že tzv. úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím finančních prostředků ověřila z bankovního výpisu žalovaného a z databází ISIR, CEE, CRKI A BRKI. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně však ani přes výzvu soudu neuvedla svá tvrzení, k jakým příjmům a výdajům žalovaného dospěla a jaká byla jejich struktura. Předloženým důkazním prostředkem, a to bankovním výpisem žalovaného, nelze nahrazovat tvrzení žalobkyně. Žalobkyně se rovněž nijak nevypořádala se skutečností, jakým způsobem posoudila případnou rizikovost žalovaného, když z bankovních výpisů vyplývá, že žalovaný hodně sázel on-line. Žalobkyně tedy v tomto rozsahu neunesla břemeno tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při sjednávání úvěrové smlouvy, nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost, ač k jistému postupu a prověřování z její strany došlo, avšak z pohledu soudu zcela nedostatečnému a neskýtající záruku obezřetnosti a odborné péče., právnická osoba, ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinen vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč. Tím, že dosud žalobkyni ničeho neuhradil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 25 % (její úspěch). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 820 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Z této částky ve výši 2 252 Kč tvoří 25 % částku 563 Kč.